Janov nad Nisou 2012 – zimní pobyt (4 dny)

Přátelé, kamarádi. Ano, je to tady! Po delší pauze opět vyrážíme na zimní pobyt! Není to nádhera? Naše cesta povede do krásných Jizerských hor, a to v době, kdy se dá s velkou jistotou očekávat notná dávka sněhu. 😉 

Moc se na všechny těšíme!

AKTUÁLNĚ: Janov nad Nisou 2012 – zimní pobyt (4 dny) 

29. února – 4. března 2012

Na zimní pobyt vyrážíme poprvé po 6 letech. I proto jsou naše očekávání velká a věříme, že se je podaří naplnit. Místo pro pobyt jsme zvolili tradiční – hotel Velký Semerink, který nám poskytuje velmi příjemné zázemí. Tématem zimního pobytu je Jetty. Jak jinak. A tak se nechte s námi zatáhnout do děje a přečtěte si následující řádky… 
Celkem je přítomno 19 klientů a 7 vedoucích. Hlavní vedoucí: Jiří Blekta, zástupce: Honza Borovička. 

Aktuální dění z pobytu můžete sledovat pod tímto textem. Budeme moc rádi, když se stanete i vy našimi fanoušky a něco pěkného nám sdělíte v diskusi na konci textu. 

Aktuální dění z zimního pobytu 2012 – živý deník.

Úvod, rozdělení oddílů 

Milí rodiče, 

Stejně jako každý rok informujeme o dění na letním táboře, zavedli jsme loni prvně tento „živý denník“ i na podzimním pobytu. Rádi bychom v této tradici pokračovali, a tak se budeme snažit vám přiblížit i tento zimní pobyt. Doufáme, že se nám podaří plnit tyto stránky aktuálními postřehy stejně, jak to činíme na táboře. Držte, prosím, palce nejen nám, ale i internetovému připojení, které je zde v horách nevalné úrovně. Hned zkraje bychom vás rádi informovali o rozdělení jednotlivých oddílů. Jak jistě z níže uvedených tabulek rychle poznáte, je rozdělení velmi jednoduché – kluci a holky. Kdo bude lepší? Komu se bude více dařit? Jsou kluci šikovnější a holky trpělivější? Nebo opačně? Uvidíme…

Den 1. – středa 

Vážení čtenáři těchto internetových stránek. Rádi bychom vám přinesli pár informací o aktuálním dění na zimním pobytu v Janově nad Nisou. Tento deník bychom chtěli pojmout poněkud stručněji než denník táborový. Nicméně věříme, že i on vám pomůže po očku nakouknout do dění na pobytu. 
Dlouho očekávaná chvíle se blíží. Hlouček nedočkavců netrpělivě očekává autobus pana Hudečka. A je to tady, náš autobus se objevuje v poslední zatáčce před Rybníčkem. Máme menší zpoždění, ale konečně jedeme směr nových krásných zážitků. Pravidelný předávací shon kolem vítání, léků, dokladů, očkováků, je v autobuse vystřídám nezapomenutelným zpěvem Tomáše v doprovodu Blanky a trapnými otázkami jako kdy už tam budeme. Cesta nám v celku pěkně uběhla až na finální zápletku, kterou si nemůžeme nechat pro sebe. Takže, konečně se za poslední zátáčkou objevila závěrečná odbočka k hotelu Semerink. Radostný pokřik výletníků je razantně utlumen zjištěním, že závěrečné metry značně zledovatělé silnice jsou autobusem nepřekonatelné. Jedeme dál, následováni množstvím zuřivých řidičů jedocích za námi, a doufáme, že horní odbočkou to půjde. Ale ne, zase špatně, pro autobus je to příliš prudká odbočka. Jedem dál se otočit na nejbližší křižovatku. Pan Hubeček je velice šikovný a po perfektně zvládnuté obrátce a ujetí pár „kilometrů“ zpět, jsme úspěšně odbočili horní odbočkou za doprovodu skřípání karoserie autobusu razící si širší cestu sněhem. Poslední překážka v podobě traktoru s radlicí, který nám na poslední chvíli dělal místo v deseti metrových závějích pro zaparkování, byla úspěšně překonána a tak jsme zdárně dorazili na místo určené pro následujících pár krásných společných dní…

Den 2. – čtvrtek 

Dnešní den se nesl již od svého začátku doslova v Jettyovském duchu. Ale popořadě. Učinili jsme dnes několik velmi důležitých poznatků, které jistě ovlivní celý zbytek našeho pobytu. Poznatek č. 1: V dalších pobytových dnech nebobuj, nesáňkuj ani nečukuj. Hned vysvětlíme – Hned ráno, plni euforie, vyrazili jsme k nejbližšímu kopci vyzbrojeni boby, pekáči a čukem (rozuměj sněžnou tříkolkou, vlastně třílyží). Poté, co sníh postihnutý několikadenním táním neunesl první účastníky bobismu, pakáčismu a čukismu a výše zmínění se propadli až na úroveň sněhu z 11. listopadu 2011 (tj. cca 1 m), zahájili jsme okamžitě záchrannou akci na jejich vysvobození. Během této akce skončilo ve sněhové závěji dalších 5 účastníků pobytu. Nakonec se ale vše v dobré obrátilo a po cca 23 min. se všichni uspěšně dostali na povrch sněhu. Po dalších cca 46 min. jsme se dostali se všemi na vrchol sněhového kopce, který měl převýšení celých 5 m. Další hodinu nám trvalo dostast všechny propadajícím se a tajícím sněhem dolů zpět na silnici. Poté následovaly vozíky. Jak vypadalo vytahování vozíčkářů na vrchol snad ani nebudeme popisovat. No prostě – boby a pekáče už asi necháme do konce pobytu pěkně zavřené v našich pokojích. Poznatek č. 2. Jetty definitivně nekouše. Alespoň takto už snad, s konečnou platností, přijali tento axiom někteří účastnící pobytu. Slibujeme si, že do budoucna nám tím odpadnou další nutnosti uspávat některé jedince pohádkami typu bylo jednou jedno království, kde o „Jettym v životě neslyšeli“. Po obědě jsme se vrhli do soutěžení. Hledali jsme otázky, odpovídali na ně a ze zjištěných odpovědí sestavili podle klíče správné sdělení. To určovalo místo, kde je pro nás připravena odměna. Tam jsme se ale vypravili až po večeři. Absolvovali jsme také jednu soutěž příznečně nazvanou „Vytvoř si svého Jettyho“. Soutěž spočívala v tom, že si musel každý oddíl ze svého středu vybrat jedince, kterého co nejvíce navlékl nejrůznějším oblečením. V této souvislosti nutno vyzdvihnout oddíl kluků, který Pavlíka navlékl do 59 ks oblečení, z toho bylo 9 čepic, 14 triček, 4 bundy, desatery kalhoty, osmero ponožek a 14 trenýrek. Ale ani holčičí výkon nebyl k zahození – Janička na sebe dostala celkem 39 svršků. Po večeři nás čekala již výše zmíněná cesta za odměnou, při které nás čekalo i nečekané setkání s Jettym. Zatím pouze z dálky. Tuto cestu jsme zakončili malým ohňostrojem a šli spát. Dobrou noc! 

Den 3. – pátek 

Do dnešního dne jsme se probudili asi o čtvrt hodinky déle, než včera. Není se čemu divit. Včerejší náročná cesta za odměnou spojená s velkým duševním i tělesným vypětím nám dala pořádně zabrat. A k tomu ještě to setkání s Jettym, které znovu oživilo obavy některých – není náhodou schovaný pod postelí? Či ve skříni? Ne, že bychom se ho báli, všichni nás ujišťují, že se jedná o mírumilovného tvora. Ale přeci jenom – kdybychom běželi v noci na záchod a na míse seděl Jetty – přiznejme si, přátelé, asi bychom se tak trochu lekli. 
Po vydatné snídani jsme se oblékli a vydali ven. Nešli jsme moc daleko, jen kousek pod hotel, kde jsme našli ideální místo k postavení našich sněhových staveb. A že se nám dařilo! Kromě sněhového tunelu a ledové jeskyně se některým jedincům podařilo vymodelovat i záchodovou mísu. To proto, aby ji mohl Jetty využívat místo těch našich, které jsou na pokojích. V souvislosti se sněhovým tunelem ještě nutno poukázat na statečnost a odvahu mnohých, kteří tunelem prolezli. Dostat se (byť jen na chvilku) pod metrovou vrstvu sněhu a navíc ve stísněných podmínkách není opravdu nic jednoduchého. A jak jsme se znovu přesvědčili – jezdíme se samými statečnými dětmi!  
Po vydatném obědě jsme se na chvilku uložili k zimnímu spánku. A protože jsme byli všichni pořádně vymrzlí, celé odpoledne jsme již strávili pěkně v pohodlí hotelu. Ale abyste si nemysleli, že jsme se snad flákali! Vyráběli jsme totiž Jettymu ženu! No – prostě aby nebyl pořád sám a měl se také čas od času s kým podělit o své radosti i starosti. A že se nám ale Jettyho žena povedla! Sice byla trochu hranatější, ale to nevadí. Z krabic se ani jiný tvar dost dobře udělat nedá. Jenže – i Jetty ví, že krása je jedna věc (i když do určité míry samozřejmě také musí být), ale že daleko důležitější jsou povahové vlastnosti. A naše Jetty-žena splňovala oboje – krásné šaty, čerstvě nabarvené vlasy (havraní čerň) a k tomu všemu nádherný klobouček! To vše doplněné o výborné povahové vlastnosti, jaké Jetty jistě ocení – díky chlupatým nohám si nebude stěžovat na zimu, stačí jí jen jedno oblečení na celý život (než se rozmočí), kam jí postaví, tam jí také za libovolnou dobu najde (pokud nebude pršet). No co více by si mohl přát? 🙂 
Nabití energií z úspěchu při výrobě Jettyho-ženy, vrhli jsme se na večeři a po ní – na diskotéku! DJ PC nám namíchal jen samé šlágry a tak jsme tančili, kroutili se a potili až do nejzaššího večera. Potom jsme naskákali do sprch, pyžam a postelí a nyní se už celý hotel jemně chvěje chrupkáním ozývajícím se z jednotlivých pokojů. No aby ne – dnešní výkon všech byl opravdu bravurní!

Den 4. – sobota 

Dnes nás čeká poslední den našeho pobytu. Není to nic příjemného, protože nám to pěkně rychle uteklo. Ale my jsme se rozhodli na tuto nemilou věc nemyslet a pořádně si tento den užít! A sluníčko nás v tom zcela podpořilo. Svítí už od samého Božího rána! A i když nás to hned po snídani nutilo převléknout se do plavek a vyrazit ven, přemohli jsme se a celé dopoledne jsme strávili na hotelu v očekávání, že sluníčko během dopoledne natolik prohřeje chaldný horský vzduch, že ty plavky odpoledne opravdu navlékneme. 
Dopoledne se neslo ve velmi přátelském a milém duchu. Měli jsme před sebou ještě dvě dovednosti, které jsme si museli osvojit – Jettyho řeč a umět se pohybovat v náročném horském terénu. Ale popořadě: Jettyho řeč je, milí přátelé, taková zvláštní. Jetty nemluví jako ostatní lidé, dokonce ani nevydává zvuky, jako všechna zvířata. Jetty dělá něco mezi. Jako by chtěl mluvit, ale zároveň u toho dosti řve. A tak jsme se rozhodli, že ho zkusíme napodobit. Každý oddíl si musel připravit 10 scének na různá témata a druhému oddílu je následně předvést. U scének mohl používat jen a pouze Jettyho řeč. Z 10 scének bylo 5 zaměřeno na profesi, 3 na zvířata a 2 na někoho z nás. A tak jsme se mohli setkat s krávou, hadem, tyranosaurem, Hankou (dokonce 2x), králíkem, malířem, telefonní operátorkou, apod. Nutno poznamenat, i když to dělám nerad, že se opět prokázala větší šikovnost holek, neboť neuhodly pouze profesionálního společníka, zatímco klukům se nezadařilo ve dvou případech. Po krátké svačince jsme se pustili do výuky chůze v náročném horském terénu. Není možné, aby se každý pohyboval sám za sebe, a proto musí být všichni navzájem propojeni lanem. My jsme si roli ještě ztížili, protože se chceme připravit co nejvíce, a tak jsme se ve skupinkách po třech lanem doslova svázali. A teď už nešlo nic jiného, než soutěžit. Disciplín bylo více, např. která skupinka přemístí za nejlepší čas dřevěný věšák z bodu A do bodu B a vrátí se zpět, nebo které dvě skupinky společně přemístí barovou židličku. No – vyblbnuli jsme se všichni. Na závěr tohoto dopoledního bloku ještě nutno poznamenat, že se nikdo nijak výrazně nezranil. Jeden vyražený dech se podařilo znovu nahodit, dvě krvácející rány postupně zastavit, nespočet oteklých rukou a nohou od lana rozmasírovat. Všem se tato soutěž velmi líbila, budeme ji opakovat na každém pobytu. 
Po obědě už nás nemohlo nic zadržet, abychom nevyběhli před hotel. Sice jsme museli uznat, že na plavky to ještě není, ale i tak sluníčko pěkně hřálo. A v tom jsme dostali úžasný nápad! Vyvezeme na sluníčko také Jetty-ženu! Třeba si pro ní Jetty přijde. A tak jsme šli k našemu oblíbenému místu plnému sněhových tunelů, ledových jeskyň a záchodových mís a s pomocí Ondry a jeho sněžnic jsme Jetty-ženu vynesli nahoru do svahu tak, aby se k ní Jetty nebál přijít. A čekali jsme… A protože Jetty stále nešel, začali jsme si krátit chvíli sněhovým trojbojem. Nejprve jsme se trefovali sněhovou kouličkou na cíl, poté jsme pomocí hokejky a míčku provozovali něco jako slalom mezi lavinami a nakonec jsme museli přenést míček na lžíci. A co se nestalo! Během našeho klání se najednou objevil Jetty! Množství voňavky, které měla Jetty-žena na sobě zřejmě zafungovalo a spolu s tlakovou výší nacházející se nad územím Krkonoš, nám po jejím předním okraji zavál příznivý vítr, který zanesl onu vůni až k Jettymu. Se zatajeným dechem jsme pozorovali, jak námluvy dopadnou. Jetty sice chvilku nedůvěřivě chodil kolem ženy, očuchával jí ze všech stran, ale nakonec jí s ohromným řevem štěstí popadl a odnesl! Dokonce se nám zdálo, jako by nám poděkoval. No uznejte, lepší závěr celého pobytu jsme si nemohli ani přát! S radostí jsme se vrhli za Jettym, ale kde pak, on utíkal a utíkal. Sice si při tom dal jednou přes hubu, ale nakonec se mu přeci jen podařilo s Jetty-ženou utéci. A tak nám nezbylo nic jiného, než zamáčknout slzu v oku nad šťastným koncem. 
A kdybyste snad někdy o Jettym ještě slyšeli, vězte, že je to velmi milý tvor. A – kdo ví – možná se časem dozvíme z médií, že někdo někde spatřil nejen zvíře podobné Jettymu, ale že spolu s ním byla i jedna hranatá Jettice doprovázená spoustou malých chlupatých Jetíčků s hranatou hlavičkou. 😉  

Moc děkujeme za podporu a už nyní se těšíme na další akci v podobě letního tábora!