Janov nad Nisou 2013 – zimní pobyt (4 dny)

Vážení kamarádi a přátelé zimních radovánek! Po roce opět vyrážíme na zimní pobyt do nám velmi blízkého a oblíbeného Hotelu Velký Semerink! Není to nádhera? 😉 

Moc se na všechny těšíme!

AKTUÁLNĚ: Janov nad Nisou 2013 – zimní pobyt (4 dny) 

6. března – 10. března 2013

Na zimní pobyt vyrážíme opět po roce. Moc se těšíme na vše, co nás opět čeká. Místo pro pobyt jsme zvolili tradiční – hotel Velký Semerink, který nám poskytuje velmi příjemné zázemí. Tématem zimního pobytu je příběh velmi známého filmu – Anděl na horách. A tak se nechte s námi zatáhnout do děje a přečtěte si následující řádky… 
Celkem je přítomno 17 klientů a 9 vedoucích. Vedoucí odborové rekreace: Míša Soukupová, kulturní referentka: Lucka Reváková. 

Aktuální dění z pobytu můžete sledovat pod tímto textem. Budeme moc rádi, když se stanete i vy našimi fanoušky a něco pěkného nám sdělíte v diskusi na konci textu. 

Aktuální dění z zimního pobytu 2013 – živý deník.

Úvod, rozdělení oddílů 

Milí rodiče, 

V minulých letech jsme zavedli poměrně dobrý systém dělení oddílů na pobytových akcích – na kluky a holky. Věrni tomuto objevu pokračujeme i letos.

Den 1. – středa 

První den začal trochu nečekaně – naším příjezdem do Hotelu Velký Semerink :-). Cesta byla velmi netradiční, neboť pan řidič záludně zvolil jinou trasu – přes Hrabětice. Volba to byla dobrá, neboť sněhové bariéry se lépe proráží směrem dolů než nahoru. Po příjezdu nás čekal pan kuchař s velkolepou večeří – knedlíky se zelím a pečeným masíčkem. Ještě teď se nám sbíhají sliny při pomyšlení na tu úžasnou chuť. 
Po večeři přiletěl skutečný anděl Kája, aby nám naznačil, čeho se bude letošní pobyt týkat. Cestu mu razili Míša s Luckou, které vše patřičně komentovali. Většina uhodla program letošního pobytu během chvíle. A kdo jste viděl film „Anděl na horách“, jistě tušíte, co nás během prvního večera čekalo – seznamování. A tak jsme se představovali, tančili jsme mazurku, dívali se vzájemně do očí, osvobozovali šípkového Zbynďu a zpívali Landův Pozdrav z fronty. Ten už sice se seznamováním neměl nic společného, ale i tak jsme se u něj pěkně odreagovali. A co se děje nyní? Už spíme :-).

Den 2. – čtvrtek 

Milí čtenáři našeho deníku, je to až podivující, že každé zápisky z pobytů či táborů začínají aktivitami jako je vstávání, rozcvička nebo ranní hygiena a vše tento ranní shon je završen nějakým dlabancem. S politováním vám musíme oznámit, že i tentokrát to bude to samé, jen ty rozcvičky vynecháme, což nikomu snad nevadí. Takže, budíček byl, rozcvička nebyla, hygienu snad spáchali všichni, no a snídaně byla taky. Byla to obyčejná houska s obyčejným plátkem sýra nebo obyčejnou marmeládou nebo obyčejným šunkovým salámem a pro dobré polykání jsme k tomu přicucávali čaj a kdo chtěl, mohl přicucávat obyčejné studené krabicové mléko. Dopolední program jsme zaplácli děláním zvířecích masopustních škrabošek. Malování, stříhání, lepení, sešívání dopadlo naštěstí bez žádných zranění, i když občas k tomu nebylo daleko. Na okamžik nás od namáhavé práce vyrušila jiná práce, při které jsme zapojili kousací svaly, ke kousání se naskytlo jablíčko. Další sval, který byl posilňován, byl „plícní“. Šlo o to, přefoukat soupeře a dostat pingpongový míček na soupeřův okraj stolu. Jen tak tak jsme stihli vše dodělat, abychom mohli poklidit pracovnu a zpětně jí upravit na jídelnu. Asi tušíte, že se blížil čas oběda a že je právě vhodný okamžik zmínit se, že zelňačková polévka a rajská omáčka s těstovinou a masové kuličky nám příjemně zaplnili bříška a stěží jsme se odebrali na své pokoje na polední odpočinek. V přesně předem dohodnutém čase jsme se teple oblíknutí sešli v hale, odkud jsme vyrazili ven, mezi zbytky sněhových závějí. A proč? Protože jsme kolem hotelu soutěžili a to hned dvakrát. První soutěž byla po tří členná družstva, jejíž jednotlivci běhali na čas. Druhá soutěž byla už pro samotné jedince a jejím cílem bylo rozjet se na saních ve škraboškách z mírného kopečka a na konci trasy utrhnout sušenku, zavěšenou na provázku. Zúčastnili se všichni a hlavně, všichni uspěli. Před večeří jsme měli trochu času, a tak jsme volný čas využili na kopci klouzajíce se po sněhu dolu a pěšmo nahoru. Po zemlbábě, to byla večeře, kdyby někdo tápal, jsme si poslechli písničky na přání v podání Báry a její kytary. Zpívání pak vystřídala malá filmová ukázka adrenalinových šílenců na snowboardech, kteří si užívají hory, sníh, rychlost. Tohoto umu se pokusíme trochu okoukat a příštích pár dní samozřejmě naučit beze ztrát na životech. Nyní každý sní, jaké to je, lyžovat minimálně jako Alberto Tomba. Dobrou noc…

Den 3. – pátek 

Z předešlého zápisku vám je asi jasné, že den začal všemi vítaným budíčkem, ze kterého bylo krapet poznat, kdo předešlou noc ponocoval a kdo šel vzorně spinkat. Ještě že je ta snídaně, ta všechny donutí vypotácet se z vyhřátého pelíšku, neboť hlad dělá své. Přeci by jsme si nemohli nechat ujít chléb s máslem a sýrem a salámem. Po snídani jsme se teple oblékli a vydali na dlouhý a náročný výstup na kopec za hotelem. Ten kdo nemohl nahoru, sledoval veškeré dění ze spodu a vlastně držel takovou horskou hlídku, zda nepadá lavina, či se neblíží špatné počasí. To by nám ještě scházelo, kdyby někdo zabloudil v mlze, nebo se zřítil nejištěn ze skály. Odměnou, za namáhavý výstup, byl rychlý adrenalinový sjezd na důmyslných zařízení podobajících se saním. Zbytky sil před obědem jsme investovali do dělání sněhových kuliček a vrhem na cíl. Cíl to nebyl ledajaký, byli to dobrovolníci z našich řad. Vyčerpaní jsme se odplazili do jídelny a vrhli se na zeleninovou polévku a knedlíky s gulášem. Odpoledne jsme zůstali pěkně ve vyhřátém hotelu a hráli hry. Nebudeme vás napínat a hned vám řekneme, že první hra byla kreslící. Členové oddílu postupně dělali čáry na své tabuli a společným úsilím se měli dopracovat k domečku se stromem a malou zahrádkou s plotem. Další soutěží bylo vymýšlení měst, jmen, rostlin, věcí a zvířat začínající na různá písmenka. Znatelně bylo poznat, kdo v oddíle umí rychle psát a následně to po sobě přečíst. Někdo by řekl, že nejlepší část dne je odpolední klid, ale dneska ne, dneska to byl čas před večeří vymezený pro hlasité povzbuzování libereckých Bílých tygrů. Našlo se i pár drzých provokujících nevychovaných fanoušků, kteří do tygřího kotle přišli povzbuzovat Piráty z Chomutova. Dokážete si představit tu melu, když začali skandovat? Kdepak tohle se nedělá a jejich provokace byla po zásluze odměněna. Hokejové utkání skončilo lichotivým výsledkem, a tak jsme si mohli v dobré náladě vychutnat výtečné rizoto. Docela nás vyděsila večerní informace, že se máme teple obléct a jít do nočního chladu ven. Je to tak, čekala nás noční hra a soukání se do teplého oblečení včetně plenek se stalo nutností. Ještě že plenky u všech účastníků zůstaly neposkvrněny. Jen ta hlava a v nich mozkové závity zůstaly obtěžkaná obrázky osvícených petrolejkami, které jsme nacházeli podél tmavé noční cesty. Vyhodnocení bude zítra. Uvidíme, kdo má nejméně děravou hlavu a zástupy létajících oveček nevystrnadí ve spánku pracně zapamatované symboly…

Den 4. – pátek 

Začátek dnešního vyprávění hned začneme dopoledním programem, protože předpokládáme, že nudné vyprávění, jak jsme stávali a čistili si zuby a jedli k snídani housky s marmeládou nebo sýrem nebo salámem, nikoho nezajímá. Takže, o program se postarala Aneta a její um, říkejme tomu třeba motání barevných papírků ze skartovačky. Kromě papírků bylo zapotřebí ještě špejle a lepidlo, které fixovalo motanec na špejli proti rozmotání. Hotové motance sundané ze špejle jsme dle instrukcí měli uspořádávat do obrazců na papíře a fixovat je lepidlem. Ne všichni, tím máme na mysli tři oddíly, dodrželi předepsaný postup, ale to vůbec nevadí, výsledné koláže byly úchvatné. Skvělé časování nám dovolilo zahrát si další perfektní hru z hlavy šéfa rekreace, tvorbě živé mumie. Nečekejte nějaké chytání zvířátek po horách, žádné kuchání, pitvání živých tvorečků, prostě jsme vybrali dobrovolníky z řad našich oddílů a na ně jsme postupně vrstvily kolem dokola toaletní papír. Zní to jednoduše, že? Jo jo, jednoduché to je, také nám to skvěle šlo, avšak nám nedošlo, že silná vrstva papíru je také perfektní tepelný izolant a jeden blíže nespecifikovaný dobrovolník se nám značně přehříval a přehříval, až se přehřál a hrozilo zdravotní nebezpečí, takže jsme hru předčasně ukončili. Naštěstí vše dopadlo dobře a mohli jsme si všichni pochutnat na gulášové polévce a pak rýži s vepřovým masem na zelenině. S plnými bříšky jsme se odebrali na polední klid, který neúprosně utekl. Lenost, zdravotní komplikace či strach ze zimy donutila část jedinců zůstat část odpoledního programu v teple hotelu a hrát společenské hry. Kdežto druhá část si skočila vypilovat své lyžařské schopnosti na nejbližší kopec. Přišli vší vymrzlí jedinci se po svém návratu přidali k muzikální dopolední tečce v podobě dvou kytar. Zpěv vystřídalo, cinkání talířů a mlaskání nad kuřetem na paprice. Večer nebudeme moc rozebírat, zkrátíme to do jednoho slova a to je diskotéka. Nyní už všichni krásně spinkají s novými zážitky.