Janov nad Nisou 2014 – zimní pobyt (4 dny)

AKTUÁLNĚ: Janov nad Nisou 2014 – zimní pobyt (4 dny) 

23. ledna – 28. ledna 2014
Na zimní meditaci se letos přihlásilo 16 klientů a 14 asistentů. Pokud se Vám naše příspěvky líbí, neváhejte komentovat a případně lajkujte naš Facebook. 

Aktuální dění ze zimního pobytu 2014 – živý deník.

Páteční příjez a úvod do víkendové meditace

Dnešek začal velmi úspěšně, v Janově celý den sněžilo a předpověď hlásí až -12. Sváťa volal, že se na Semerink nedá autobusem dojet, takže budeme muset oklikou přes kopce. Pan řidič vůbec nevěděl, kudy má jet, ale náš HV je dokonalý a umí nahradit i navigaci. „Zahněte vlevo, po sto metrech zahněte vpravo,“ hlásil řidiči a dojeli jsme v pořádku a nikoho jsme neztratili. 
Po zmatcích při hledání zavazadel („To je moje!“, „Kde mám kufr? Byl s červenou stužkou!“, „Tady něco teče!“) jsme se konečně ubytovali. Zatím došlo jen na jedno stěhování („Já si tu nemám s kým povídat, jdu bydlet vedle!“) a všichni jakž takž bydlí (jen někdo má tři postele a někdo jiný zase půl, ale srovnáme se).
Po výborné večeři (ne, fakt to nebyl guláš, ale bylo to dobré) jsme měli první bojovou hru, takovou malou stezku odvahy. Nakonec jsme se ale nebáli a byl z toho krásný romantický večer plný Tomáše Kluse a Richarda Krajča. Namalovali jsme si mandaly (odborně se to jmenuje „mantra“) a hezky jsme si popovídali. Pak jsme měli velkou radost, že byla zrušena oficiální večerka, ale stejně jsme šli spát. Zvyk je holt železná (noční) košile. Tak, dobrou!

Víkendové meditace

Dnešní olympijský den začal velmi slibně. Navštívila nás Olga Šípková… tedy jen virtuálně a přes telemost, ale jako by tu s námi byla. Akáš nám předcvičoval a jestli to prý budeme dělat dobře a dlouho, budeme vypadat jako Olga. Jen doufáme, že nebudeme muset mít i ten její divný účes. Pak nás čekaly skoky na lyžích, podmínky byly velmi nepříznivé, ale jury byla tentokrát shovívavá a průměrná známka 17,34 nás potěšila. Zranění bylo málo, ale krev tekla proudem. A o tu nám jde při sportu především. 
Dopoledne jsme zakončili běhací soutěží „kámen, nůžky, papír“ a nakonec jsme sjezdovali na bobech, saních, ježdíkách a jiných šílených vozidlech. Zranění bylo velmi málo, takže diváci byli zklamaní. Nejvíc se ale bavili vedoucí, kteří předváděli rychlostní rekordy a skoky na přírodních překážkách tvořených sněhem a ledem. 
Po vydatném obědě nás čekal polední klid, který jsme skutečně strávili v postelích. Pak jsme pokračovali ve sportovních výkonech, běhali jsme na sněhu, škatulata se hejbala a pak jsme už trávili klid u kytary. Ještě před večeří to vypuklo: Pekelná výzva pro vedoucí – soutěž plná vědomostních otázek, šílených úkolů, pasitček na myši a syrových vajec. Moc velká sranda to byla a tentokrát se nezranil vůbec nikdo. 
Po večeři nás už čekal jen relax, společenské hry a hlavně masáže. Olej tekl proudem po zádech, obličejích i jiných částech těl, mačkali jsme se, hladili, tulili a hlavně si pěkně pokecali. To se to bude spát. 

Neděle – otevíráme si dvanáctou čakru

Ufff, to byla noc, venku se červený líh teploměru smrsknul skoro k hranici -20st C. Naštěstí jsme ráno měli pěkně vyhřáté pokojíčky a „skoro“ nikdo neměl problém vstát a dostavit se na housku se sýrem, salámem a čajem. Po vydatné snídani a krátkém shonu kolem úklidu pokojíčků, nám Radek připravil krásné relaxační cvičení, kde jsme si protáhli všechny svaly o nichž ani nevíme, že je máme. Protažení, někdo i zlámaný, jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme spořádali takový pokus o znojemskou s rýží, ale chutný a pak nastal polední klid. Večer, před večeří, jsme šli na ledovou procházku po okolí a protože jsme to plánovali dopředu, udělali jsme si po poledním klidu z PET lahví krásné lucerny, jež nám osvětlovali zasněženou cestu. Nikdo nezabloudil, nikdo nezmrznul a tak jsme mohli v klidu sníst slepici na paprice. Večerní televizní přenos extraligového zápasu Bílých tygrů jasně napovídá, co bylo slyšet z místnosti, kde je umístěna televize… Vyčerpáni náročným programem jsme se bez velkých protestů odebrali do hajan. Dobrou noc

Pondělí – Nirvana

Jako každé rano jsme se svěží a plni energie vydali na výtečnou snídani. Ani nedostatek vánočky nás neodradil od zahájení programu. Nejprve jsme si zahráli město, moře, kuře a vítězný tým vyhrál „kosmetickou“ masáž obličeje. Následoval venkovní program plný podlézání, přelézání a všeljakých pohybových aktivit. Když jsme se promrzlí vrátili do jídelny zahrála nám Blanicta několik krásných písnček. Z tohoto hudebního ráje nás vytrhla až vůně smaženého hermelínu a kroket. Po poledním klidu jsme se rozedělili na dvě skupinky. Jedna se vydala vstříc vysokým teplotám do zdejší sauny, druhá hrála aktivity. Když už jsme se všichni dostatečně vyblbli a „vysaunili“, přišla na řadu přednáška o čajích a popíjení těch nejlepších kousků. Následovala i příjemná meditace, která uspala nejednoho návštěvníka naší čajovny. K večeři jsme měli těstoviny s boloňskou omáčkou. Po převlékání a drobných kosmetických úpravách jsme se oddali víru diskoték, kterou jsme si vyloženě užili a dokonale jsme se doutahali…

Úterý – návrat do reality

Poslední pobytové ráno se neslo v duchu návratu do reality. Po snídani jsme se odebrali zpět do pokojů připravit svá zavazadla na odjezd. Po nutném zlu v podobě balení jsme se hromadně vydali vstřic posledním venkovním radovánkám. Oproti krutomrazům předchozích dnů nás na teploměru překvapilo příjemných -3 stupně celsia. A protože přes noc táké napadlo čerstvých 5 cm sněhu, rozpoutalo se mezi vysokohorskými rekreanty bílé peklo. Ani jeden oděv nezůstal suchý. Před obědem nám zbyla ještě chvilka na poslední rodeo na sněhových kluzadlech a někteří se dokonce vydali i na vysokohorskou expedici. Samozřejmě bezpečně zajištění a s protilavinovou výbavou. Po návratu do základního tábora nás čekala odměna v podobě výživného obědu. Sotva jsme do sebe nasoukali poslední sousto, už tu byl přistavený autobus. Před odjezdem jsme se ještě stihli poděkovat a rozloučit se Petrou a Sváťou, kteří se o nás na Hotelu Semerink perfektně starali.  
A teď už jen hurá domů!