Líchovy 2011 – letní tábor (14 dní)
Letos je již po čtvrté uskutečněn letní tábor v rekreačním středisku PROSAZ v Líchovech – Bučilách. Téma celotáborové hry je – „Ten dělá to a ten zas tohle“. Děti se v každém dni tábora seznamují s jedním z řemesel či povoláním. Po příjezdu z tábora proto bude v českých zemích více stavitelů, uklízeček, učitelů či umělců.
Celkem je přítomno 28 klientů a 12 vedoucích. Hlavní vedoucí: Jan Borovička, zástupce: Jiří Blekta.
Aktuální dění z tábora můžete sledovat pod tímto textem. Budeme moc rádi, když se stanete i vy našimi fanoušky a něco pěkného nám sdělíte v diskusi na konci textu.
Aktuální dění z letního tábora 2011 – živý deník.
Úvod, rozdělení oddílů
Milí rodiče,
stejně jako každý rok, i letos bychom vás rádi informovali o dění na právě probíhajícím táboře. Abychom předešli drobným nedostatkům z loňského roku, přinášíme hned zkraje popisu rozdělení dětí do jednotlivých oddílů. To proto, abyste mohli fandit a držet palce. Denně Vás budeme informovat o tom, jak si který oddíl stojí a kolika procent ztrát již dosáhl.
Den 1.
Vážení rodiče, přátelé, sponzoři a jiní dobrodinci. Dnešním dnem jsme opět započali 14 denní dobrodružství letního tábora, tentokráte konaného na novém, a nám ještě zcela neznámém, místě – v Líchovech. Vzhledem k tomu, že pan Hudeček (tj. řidič našeho autobusu) cestu sem z našich předchozích táborů již notoricky zná, trvala mu cesta z Liberce rekordně krátký čas, který byl 2 hod. 53 min. a 24 s. Nutno poznamenat, že k tomuto výbornému času přispěla i úspěšná optimalizace čůracích časů osazenstva vozidla. Původní tři zastávky v loňském roce jsme dokázali pečlivou přípravou již z Liberce stáhnout na dvě. Příprava spočívala v plánované dehydrataci klientů během cesty. Jak někdo vtipně poznamenal – „vody za okny je dost, proč ji tahat ješte do autobusu“. O oblíbeném okamžiku cesty na tábor – Líchovské šikaně – se už ani zmiňovat nebudeme. Bravurní výkon pana Hudečka se projevil i v této zákeřné zatáčce, naštěstí poblíž nebylo žádné zaparkované auto a Technické služby města Líchovy umístily kontejnery vhodně do sektoru B6, čímž utvořil autobusu téměř ideální podmínky na průjezd. Po příjezdu už následovalo oblíbené vybalování a zabydlování v novém prostředí. Z této činnosti nás dokázal vyrušit pouze vepřový řízek s bramborem a špetkou okurkového salátu. Po večeři jsme přeci jen ještě chvíli vybalovali a poté jsme se (letos poprvé) sešli v místní sokolovně, kde proběhl historicky první nástup roku 2O11. Zde jsme zjistili, že téma letošního tábora bude znít – „Ten dělá to a ten zas tohle“, což všichni přijali s velkým nadšením a zároveň i očekáváním. Dále jsme probrali složení jednotlivých oddílů i harmonogram táborového dne. A tak jsme se např. dozvěděli, že budíček je v 7:30, Jenda Matys je v oddíle s Týnou, Janička Roučková s Tomášem Soukupem, Zdenda Jaroš se Štěpánem Kyselou, apod. No… už to nebudeme déle protahovat – po nástupu jsme se na chvilku rozešli k individuálnímu skupinkování po oddílech a vymýšleli názvy svých oddílů. Následně nastal ideální čas na různé hry a další vychytávky. Nyní je cca 22:35:32 a všichni už spokojeně odpočívají po náročné cestě ve svých postýlkách.
Den 2.
Dnešní první táborové ráno začalo již v sedm hodin zpěvem kosa, bubláním místního bazénu a podezřelým tichem za oknem, z poza něhož se až do včerejší půlnoci ozývalo bubnování deště na parapet. Ano přátelé – přestalo pršet! Tuto skvělou skutečnost jsme hned oslavili tím, že jsme se řádně omyli a promnuli oči, abychom na tu krásu pořádně viděli. A abychom si ji byli schopni užít i fyzicky, museli jsme se na to v místní sokolovně pořádně protáhnout. Hned poté následovala snídaně a ranní nástup, kde jsme se od Týny dozvěděli téma dnešního dne – uklízeči. To bylo ale zděšení! První den na táboře a hned uklízet? „Proč?“ „Zbytečný!“ „Fůj“. Ozývalo se z různých koutů místnosti. Někteří byli touto profesí tak pohoršeni, že se dokonce zoufalstvím chtěli vrhnout z okna. Naštěstí je sokolovna v přízemí a pohotová reakce některých vedoucích situaci zachránila. Poté, co jsme je za nohy všechny vytáhli zpět do místnosti se Týna všem omluvila, že nerozvážně použila tak hodně drsné slovo jako „úklid“ a hned obrátila a všem vysvětlila, že není jen úklid fyzický, ale může se také jednat o úklid duševní. Nutno poznamenat, že v tomto okamžiku už tomu nerozuměl vůbec nikdo. A tak se Týna dala do vysvětlování. Slovo úklid zasadila do kontextu – zamést si před cizím prahem, tzn., že jsme se na chvíli měli vžít do role reportérů a ve vlastním oddílem zjistit, všechny podrobnosti o ostatních členech družstva. Tím se měla družstva dokonale poznat. A povedlo se! Každé družstvo dokonce vypracovalo svůj vlastní plátek, ve kterém všechny rozhovory a zjištěné poznatky zveřejnilo. A jaký byl výsledek? Posuďte sami, neboť jsme se rozhodli tyto plátky uveřejnit.
Časopis o vaření Kuchtík
Postelovci v kuchyni: Líchovský vysněný jídelníček
Luky by si každý den přál k obědu vepřový řízek z pytlíku a knedlík dobře naklepaný. Na druhou stranu si Luky Machač přivezl 4 kila domácí bílé české rýže, kterou měl naposledy včera a nyní i při snídani čekal na kopec rýže s čínou. Marně. Hanča Varmužová by pojedla staré hranolky z nových brambor. Pořádná porce kuřecího masa se ozývá z jejího kufru. Hanka Bobvošová drží tradici a místo na maminku dohlíží na místní kuchařky a diktuje jim maďarské recepty v původním jazyce. Figilem Figilem, ať se nespálíte. Nelča si hraje na ještěrku, aby splynula s přírodou, protože jednu už ochutnala a ráda by ji doporučila i ostatním. To, že ji nechutnala, vůbec nevadí. Z toho vyplývá, že koprovku odmítáme!
Soptíci dohana!
Skandální odhalení! Podařilo se nám získat choulostivé informace ze soukromí nejlepší oddílu letošního tábora. O vše se s vámi podělíme:
Jako první a nejskandálnější odhalení uvedeme to, že Janička má ráda ryby a červenou barvu. Nemá ráda jogurty a Karla Gotta. Dále jsme se dozvěděli, že Tomáš půjde po prázdninách do školy a hrozně moc se už těší na práci. Dále jsme zjistili, že měl zlou přítelkyni, která ho mlátila. Následky nese do dnes. Jiříček má rád červenou barvu a vše, co se dá jíst. Jenda nejraději pije Colu a pak si nechce čistit zuby. Dále se mu čerstvě přirodila jedenáctiletá sestřička Nela. Martina ráda chodí na fotbal se žehlícím prknem. Markéta má ráda ryby, ale bez kostí, protože píchají. Dále jsme se dostali i zákulisí soukromého života třech kolemjdoucích – Paris Histon, studenta TUL a lékařky plastické chirurgie. Dozvěděli jsme se např., že Paris Histon má nejraději klasickou polohu s trochu pokrčenýma nohama s tím, že zcela nesnáší nošení spodního prádla, má ráda průvan. Student TUL nejraději leží na zádech s uvolněným svalstvem (mimo svěrače). Nejraději má palec u nohy, protože se bojí DNY. A nejoblíbenější značka prádla je Triola. Lékařka má nejraději nos – při pohledu na něj jí prý běhá mráz po zádech. Spí nejraději na zádech, protože se nerozvaří make-up. U mužů má nejraději chrápání – působí to prý velmi mužsky. Prádlo si nechá šít na míru. Používá u toho zvláštní fígl – svého kamaráda Míru, který jí radí, zda je v tom atraktivní.
A to je vše, milí čtenáři. Zachovejte nám přízeň!
Dalším úkolem dopoledního programu bylo co nejvíce daný oddíl zkulturnit. Byly vyhlášeny celkem tři disciplíny: čistota, vůně a kreativita. První oddíl vsadil na originální kostýmy a model sopky, který při každé erupci osvěžoval ovzduší. Také druhý oddíl vsadil na pěkné kostýmy ve smyslu „travesti“. Nejodvážnější však byl oddíl č. 3, který dorazil do sokolovny s hygienickými potřebami za pasem ovázaným ručníkem. Každý měl v ruce voňavý ubrousek a co nejvíce s ním mával. Poté, co se vůně ubrousků spojila s voňavkami druhého oddílu a smrdící sopkou prvního oddílu, byla skáza na světě. Sokolovna se přeplnila dosud neznámými kombinacemi nejrůznějších vůní, což nešlo vyřešit jinak, než okamžitým odchodem na oběd. A že už byl na něj taky čas! K obědu nás čekala výborná bašta – uzená polévka s nočníčkama a zapečené těstoviny s uzeným masem. Ještě teď mají někteří boule za ušima. Po velmi oblíbeném poledním klidu jsme se vydali vstříc dalším bodům v celotáborové soutěži. Týna pro nás měla připravené velmi zajímavé soutěže, z nichž se zde některé ani nedají prezentovat. Začalo to vcelku nevinně skládáním sirek do krabičky, pokračovalo rozpoznáváním různých druhů kuchyňských potřeb podle hmatu (nutno poznamenat, že nůž mezi nimi nebyl) a končili jsme v době o několik stupňů teplejší… kdo tu je, chápe, kdo není, bude lepší, když nepochopí. Po skvělém vydovádění jsme usoudili, že jsme se pod střechou už dostatečně ohřáli, vzali si rukavice, čepice, froté ponožky a vyrazili do krásné letní přírody nachytat trochu slunečního B vitamínu. Kolik ho k nám skrze mraky a následný déšť proniklo, nevíme. Věříme ale, že dost, neboť se nám náhle přestaly lámat nehty. Po krátké procházce jsme přistáli v jídelně na úžasné večeři. Její čvachtání v našich hrdlech bylo slyšet na míle daleko. Jak by ne, vždyť byl hovězí guláš s výborným knedlíčkem! Po večeři následoval opožděný nástup, na kterém jsme si zopakovali naše táborové pokřiky. A teď to, přátelé, nastalo. Jeden nejmenovaný oddíl (z skromnosti jeho název neuvádíme), který se zabývá výstavbou sopek, vytvořil živý exemplář jedné takové vulkanické hory. Ona tedy spíš vypadala jako perníkový kopec s cukrovou polevou, ale o co bylo naše překvapení větší, když Soptíci zkoncentrovali svoji pozornost a hora začala chrlit dým! Po chvíli však překvapení a úžas málem vystřídal zběsilý úprk. Stalo se tak ve chvíli, kdy se vítr náhle rozhodl změnit svůj směr a vtipně začal foukat ze severu na jih místo z východu na západ. Ale vše jsme statečně přečkali a dočkali jsme se dokonce i táborové pošty! A co následovalo? Večer plný slovních hříček, synonym, přísloví, protikladů a rodinných vztahů (mezi zvířaty). A tak jsme se např. dozvěděli, že „lunt“ je starý vojenský výraz pro zápalnou šňůru a že přísloví „Hubený jak lunt“ je vlastně urážka.
Na závěr dodejme aktuální bodové hodnocení oddílů:
Soptíci – 20 bodů,
Postelovci – 22 bodů,
Puzzláci – 16 bodů.
A s tímto se s vámi pro dnešek loučíme a přejeme všem dobrou noc!
Den 3.
Vážení rodiče, milí přátelé
Omluvte, prosíme, stručnost zápisu dnešního dne, ale od časného rána až do pozdního večera jsme velmi úporně pracovali a naše síly jsou již pro tento den zcela vyčerpány! Den začal jako obvykle pár minut po sedmé hodině budíčkem. Následovala rozcvička při písni „Dělání, dělání“ a „Pec nám spadla“. Poté jsme se přesunuli na snídani, kde jsme se všichni přecpali karlovarským rohlíčkem. Při následném nástupu jsme se od Jirky všichni dozvěděli, že se dnešní den ponese ve znamení stavebnictví. To bude ale paráda! A co že nás to vlastně čeká? Nejprve jsme tvořili oddílovou mozaiku! Část oddílu se vydala na sběr kamínků, část tvořila bednění, nebo-li tzv. šaluňk. Jirka ho následně vylil stavebním lepidlem a zpevnil plastovou síťkou, tzv. perlinkou. Kamínky jsme omyli, vysušili a namalovali podle toho, jaké barvy jsme ve znaku chtěli mít. Po zaschnutí barev, tj. cca po 27 vteřinách, jsme kamínky vyskládali a nové erby byly na světě! K obědu jsme měli vepřové na mrkvi s bramborem. Mimochodem – výtečně zpracované! Po poledním klidu jsme se od Jirky dozvěděli, že odpoledne proběhne ve znamení malty. A to do slova a do písmene. Nejprve jsme v okolí tábora našli spoustu kelímků s pískem a pojivem Multibat. Že by Ježíšek? Nebo Jiříček? To už teď asi nerozluštíme. Každopádně jsme měli všechny potřebné ingredience pro výrobu malty. A tak jsme se dali do výroby! Zdánlivě jednoduchý úkol však nakonec tak snadný nebyl, neboť jsme zjistili, že vyrobenou maltou budeme následně nahazovat zeď. Nesměla být proto moc řídká ani suchá. Prostě tak akorát mastná. Nakonec se to všem oddílům podařilo a mohli jsme se pustit do nahazování. Nejprve na zkoušku, potom na množství malty, které se tomu či onomu oddílu udrží na zdi. Je nutno ocenit snahu opravdu všech, neboť nebylo v táboře jednoho človíčka, který by si nahazování nezkusil. A že to některým opravdu šlo! Možná po návratu z tábora někteří změní své povolání. Ve sběru písku a Multibatu vyhrál oddíl č. 3, následovaný oddílem č. 1. V nahazování zdi byl naopak vítězný oddíl č. 1, následovaný oddílem č. 3. Chvíle čekání na „uvolnění zdi“ vyplnila Blanka s kytarou a všem nám bylo velmi příjemně. K večeři jsme měli úžasné meruňkové knedlíky s kousky opravdového ovoce posypané skořicí a cukrem. To byla ale bašta! A co bylo po večeři? Čekala nás ještě jedna megasoutěž – doprava stavebního materiálu! Úkolem oddílu bylo rozdělit role tak, aby se každý v té své doslova našel. A tak jsme měli nádeníka, rudlík, nakladače, obsluhu kladky, trakař, skladníka apod. Cílem bylo v co nejkratším čase dopravit co nejvíce balónků naplněných vodou z místa A do místa B. Balónky musely absolvovat cestu po zemi, po balkóně i let vzduchem. Kdo balónek chytil, vyhrál dvojnásobně, neboť nebyl mokrý a navíc získal pro svůj oddíl bod. V této soutěži byl nejrychlejší oddíl č. 3, následovaný oddílem č. 1. Nejvíce balónků naopak dostal do cíle oddíl č. 2, oddíl č. 1 a 3 na tom byly stejně. Celkové pořadí po dnešním dni je proto následující:
Soptíci – 29 bodů,
Postelovci – 28 bodů,
Puzzláci – 26 bodů.
Po náročném přemísťování materiálu jsme ještě dali zvířecí pexeso a když už jsme byli u těch zvířat, tak jsme se ani nemyli a skočili honem rychle do postýlky. Dobrou noc! P.S. Tu poznámku s nemytím neberte vážně, to bychom si nedovolili.
Den 4.
Dnešní ráno začalo trochu nečekaně rozcvičkou. Měla ji na starost Maruška, kterou jsme nemohli ani poznat, že je to ona. Ne, že by přes noc pracovala v hnědouhelném dole Blaník, spíš se dokonale připravila na profesi celého dnešního dne – kominictví. Nejen, že se Maruška sama dobrovolně ušpinila, ale během rozcvičky sama všechny zmalovala tak, že jsme přišli na snídani celí černí od sazí. Trvalo nám to přibližně 12 min 32 s než jsme přemluvili paní kuchařky, aby nám snídani vydali, že jsme to skutečně my. K snídani nás čekal obležený talíř. Po snídani jsme citovali Wikipedii a tím jsme se dozvěděli, co vlastně kominíci dělají. Byli jsme udiveni, co všechno kominíci musí umět! Tak jsme se do toho zanítili, že jsme se sami hned horlivě chtěli stát kominíky. A proč ne. Kominické náčiní jsme si vyrobili sice jen z papíru, igelitu, provázku, izolačky, Herkulesu, jablka, špejlí, balónků, větví, kelímků, alobalu, míčků a dalších surovin, které byly zrovna po ruce, ale i tak se dalo říci, že jsme alespoň na chvíli okusili opojení tohoto řemesla. A dál jsme soutěžili, soutěžili a soutěžili. Než jsme se nadáli, bylo poledne a oběd, ke kterému nás čekal smažený sýr s bramborem a tatrankou. Vzhledem ke všeobecné únavě tohoto dne jsme polední klid protáhli do třech hodin odpoledních. Někteří jej trávili hraním karet, jiní spaním v postýlkách a další válením na karimatkách v lese. na tomto místě musíme vyzdvihnout odvahu některých vedoucích, kteří neváhali během 20 poledních minut nasbírat cca 2 kg hub. To měla ale paní domácí radost! Po poledním klidu se udělalo tak krásně, že nešlo jinak, než jít do bazénu. To bylo radosti! Voda měla po období dešťů příjemných 19,5°C. Během dovádění v bazénu nám Maruška připravila skvělé hry, např. živé „Člověče, nezlob se!“ či vymetání komínů na čas. A tak jsme po zbytek odpoledne soutěžili a soutěžili. K večeři jsme měli bramborový knedlík s moravským vrabcem a zelím. To byla ale mňamka. Po nástupu jsme se vydali k ohništi, kde jsme si opekli buřty a zazpívali spoustu pěkných písniček. Dobrou noc!
Soptíci – 44 bodů,
Postelovci – 39 bodů,
Puzzláci – 37 bodů.
Den 5.
Je 00:23 a před 30 minutami jsme se vrátili z úžasného večerního výletu do Sedlčanské hvězdárny. Máme za sebou neuvěřitelný zážitek nejen co se hvězdné oblohy týče. Ale o tom všem až zítra, protože se dnes už skoro ani neudržíme na židlích. Přejeme všem krásnou dobrou noc!
—–
Je 23:05 a pouštíme se do psaní deníčků za dva dny zpět. Toto píšeme jen proto, abyste nám tolerovali případné slohové nepravosti, neboť tento text píšeme tak, že pomalu „ryjeme nosem do klávesnice“. Nuže… včerejší (vlastně dnešní) den začal obvykle v 7:45 rozcvičkou. V 8:00 jsme absolvovali oblíbenou snídani. Poté jsme se dozvěděli, že v noci v okolí došlo k závažnému zločinu – zločinu v bance. A na nás bylo, abychom zločince našli! To byl ale úkol! Jirka s Honzou se hned ráno vydali po stopách sločince (zločinců). Cestou potkali několik informátorů, kteří poskytli důležité informace. Tyto informace zaznamenali na papír a uložili jej poblíž místa, kde informátora potkali. Toto místo ozančili fáborkem. Úkolem jednotlivých oddílů bylo jít cestou, kudy zločinci utíkali a u každého stanoviště se zeptat na to, jak daný zločinec vypadal. Otázky museli vymýšlet zcela sami! To bylo ale překvapení, když jsme se na konci cesty dozvěděli, že zločinci se ukrývají mezi námi! Poté, co všechny oddíly zločince úspěšně identifikoval, jsme se vrátili zpět do tábora na zasloužený oběd. Nakonec se stejně ukázalo, že zločinci ukradli naši svačinu v podobě meruněk. Velmi polehčující okolností oněch hříštíků bylo to, že se jednak doznali, navíc nám svačinu dobrovolně vydali ještě před tím, než jsme je odhalili. K obědu jsme měli kuře na paprice a kolínka. Po poledním klidu následovalo velmi oblíbené koupání v místním bazénu. Poté, co jsme se dostatečně vymočili (neberte, prosím, toto slovo doslova), jsme se na okamžik stali součástí integrovaného záchranného systému a v roli hasičů jsme měli za úkol přenést co nejvíce vody z místa A do místa B. Používali jsme u toho plastový kelímek, lžičku i vodní proud. Vyhrál oddíl č. 3 následovaný oddílem č. 2. Po večeři (lečo s bramborem) jsme se dozvěděli, že pojedeme na večerní výlet do hvězdárny! To bylo ale překvapení! Jirka vyjednal návštěvu a pan Cháb s panem Lomozem pro nás připravili takový program, že jsme jim nestačili tleskat. Ale popořadě… Pan Čapek pro nás přijel hned po večeři. Měl o poznání lepší náladu, než při všech předchozích návštěvách, neboť nějaká dobrá duše uřízla v Líchovské šikaně kus kmenu, který byl pro řidiče autobusu doslova noční můrou. Po nalodění jsme vyrazili na hvězdárnu, ke které vedla cesta pro kola. Na tomto místě je nutno velmi ocenit odvahu pana řidiče, který s námi vyjel po stezce pro kola až na kopec s hvězdárnou. Ušetřil nám tím cca 900 m cesty do kopce. Nutno poznamenat, že poté, co jsme zjistili, co nás čeká za bariéry na samotné hvězdárně, jssme jsme zcela reálně usoudili, že bychom výstup do třetího patra hvězdárny po pěší cestě k ní absolutně nezvládli. Kopule hvězdárny se nacházela ve třetím patře. Do druhého a třetího patra vedly dvoje strmé železné schody, které měly sklon cca 70°. Nutno ocenit ohromné úsilí nejen kluků (celkem jsme byli jen tři), ale i holek, které nám s vynášením vozíčkářů pomáhaly. Po chvilince jsme našli vhodný systém k vynášení – ve třech. Jeden nesl vozíčkáře pod rameny, pod svými rameny měl popruh, kterým ho druhý jistil, aby nepřepadl zpět a zároveň ho pomáhal vytahovat nahoru a třetí pomáhal vozíčkáře vynášet za nohy. Tento systém doporučujeme pro všechny. Cestu dolu jsme ještě rozšířili o čtvrtého, který jistil ze spoda toho, který pomáhal nést vozíčkáře za nohy. V kopuli hvězdárny jsme se dozvěděli, jak neskutečně velké jsou poměry ve vesmíru, jak velké je Slunce, proč hvězdy svítí, jak fungují mlhoviny, apod. Viděli jsme pomocí dalekohledu i z blízka některá souhvězdí, která byla velmi zajímavá. Ani se nám nechtělo dolů. Nakonec jsme sešli, nastoupili do autobusu a po lesní cestě se s patrovou Bovou vydali zpět na asfaltovou silnici první třídy č. 18 směr Příbram. Do tábora jsme dorazili ve 23:40. V 00:23 jsme konečně všichni spali.
Den 6.
Díky včerejšímu pozdnímu návratu jsme dnešní den začali v 8:30 snídaní – bez rozcvičky! Po snídaní jsme se dozvěděli, že dnešní den patří kadeřnicím! (omlouvám se za zkrácenou verzi dnešního dne, ale opravdu je již mimo naše síly popisovat vše do detailů). Dopoledne jsme barvili. A protože jsme se báli, že rodiče své děti po návratu nepoznají, rozhodli jsme se barvit pouze trička (batikováním). Naše výtvory posuďte sami, ale osobně myslím, že jsme vytvořili pěkné výtvory, za které by se nemusel stydět nejeden módní návrhář. Ostatně, to posoudíte, milí rodiče, za týden sami. Po poledním klidu jsme začali opět soutěžit. Vše se samozřejmě odehrávalo v oboru úpravy vlasů. Soutěžili jsme velmi úporně, dokonce i za mírného deště. Než se spustil déšť vydatný, měli jsme dosoutěžíno! A náhle, jako by se zjevil z deště, stál před námi kamarád Radek! To bylo překvapaní! A nepřijel jen proto, aby nás viděl, ale hlavně proto, abychom si procvičili naše tělo. A protože pršelo, obsadili jsme místní sokolovnu a začali cvičit! Protáhli jsme se doslova od hlavy až k patě! A protože jsme dnes měli večeři o trochu déle, stihli jsme ještě před jídlem navštívit kosmetický salón, který pro nás připravila Lída s Míšou. To byla paráda! Tak jsme času před večeří využili k zušlechtění našich vlasů! Vznikaly nejrůznější typy účesů. Od drdolů k melírům. A když už jsme byli takto zušlechtění, nešlo jinak, než této naší vizáže využít při večerní diskotéce! Hned po večeři jsme se dostali do víru žhavých letních tanců a zpestřili jsme tím náš superový táborový čas. Také bylo proč – vždyť jsme byli z odpoledního cvičení tak zpohyblivělí, že nám to tančení šlo do slova samo. Radku, díky! 😉
Den 7.
V noci na dnešek každý z táborníků prožil proměnu. Z kadeřníků a vizážistů jsme se probudili jako poštovní doručovatelé. Tato fyzicky náročná profese vyžaduje snídat hodnotnou stravu. Po tradiční rozcvičce nám pro tento účel bohatě postačila čtyřkombinace rohlík, máslo, salám, sýr. Nasnídaní a již plní nové energie jsme vyrazili vztříc doručování dopisů, tiskovin a balíků. Jenže kterých? Proto jsme si každý ten svůj balík vyrobil, abychom si je mohli vzájemně zaslat. Garant dne, vedoucí Lucie, nám připravila speciální poštáckou dráhu, na které jsme si vyzkoušeli jaké překážky musí každý doručovatel překonat, abychom si mohli každý den ráno ze schránky vyzvednou ještě teplé noviny. Překvapivě hravě jsme si poradili s povětrnostními podmínkami jako sníh, silný vítr nebo déšť. Nepřekvapili nás ani mechanické překážky, silniční uzavírky nebo zuřivý pes. Od bezchybného doručení nás v pravé poledne přerušila zasloužená pauza na oběd, při které jsme si jednotně objednali písmenkovou polévku a jako hlavní chod bramborové knedlíky plněné uzeným masem. Krátce po obědě se nám už balík podařilo příjemci donést a „padla“. Rychle k bazénu zrehabilitovat unavená chodidla. K večeři nám přišel vhod Holandský řízek s bramborem. Po večeři nám nepřišel vhod telefonát ze zaměstnání. Úkol zněl jasně. Ještě dnes doručit důležitý doporučený dopis do rekreačního střediska. Co naplat, že je už po setmění. Kurýr si přeci musí poradit i tak. Úkolu jsme se každý zhostili na výtečnou a důležité psaní bylo včas doručeno. Ale nebylo to jednoduché. Temný les, nedostačující svítilna, hrůzné lesní zvuky a napětí na každém kroku jen umocňovalo atmosféru nočního doručovaání. Inu kdo z Vás by se nebál? Pohled na jasnou oblohu při návratu z noční hry je pro nás příslibem pěkného počasí do následujícího dne.
Den 8.
Jako známá fráze „co Čech to muzikant“ se v našem táboře neslo celým dnem „co táborník, to kuchař“. Ale ani kuchař si vždy jídlo sám nedělá, proto jsme ráno nepohrdli rybičkovou pomazánkou s pečivem, kerou nám připravily kolegyně z táborové kuchyně. S plnými žaludky jsme se s vervou vrhli do naší nové profese. Ale to není jen tak. Každý kvalitní kuchař musí mít zvláště vyvinutou chuť. Proto nám průvodce dnešním dnem, vedoucí Blanka, připravila na startu kariéry speciální chuťový kurz pro kuchaře. Dokázali jsme se naučit a rozpoznat nesčetně chutí a ingrediencí a také jsme za to obdrželi příslušné ocenění. S tímto certifikátem již nebylo problémem vrhnou se do praxe. Ještě předtím jsme degustovali polední menu od našich líchovských kolegyň. Dnes si pro nás připravily polévku kulajdu a buchtičky se šodó. Protože nás doprovázelo příjemné letní počasí a po poledni na nás vykouklo i slunko, bazénové radovánky jsme nevynechali ani dnes. Po bazénu ale rychle do práce. Jednotlivé oddíly měly vytvořit soutěžní pokrm, který měl později vystoupit před odbornou porotu. Vytvořily kuchařské štáby, které se předháněly v rozmanitostech i prezentaci jednotlivých pokrmů. První dva oddíly vsadily na těstovinu, kdežto poslední oddíl šel do boje se sladkým favoritem. Odborná porota si s těmito útoky na chuťové receptory stěží poradila. Nakonec ale třetí oddíl sklidil její největší obdiv. Po vysilujícím soutěžení jsme zasedli k večeri. Kuřecí stehno s bramborem nám bylo naservírováno v tradičním čase po osmnácté hodině. Vrcholem dne se nám stalo oslavování úspěšné dnešní soutěže a první poloviny našeho tábora. Vězte, že padla nejedna lahev dětského sektu. Za jasného svitu hvězd si vlézáme do pelechů a doufáme, že nás počasí mile překvapí tak jako dnes, protože na něm bude zítra také záležet. Máme totiž v plánu výlet. A kde jsme to vlastně byli se dozvíte při četbě dalšího dílu našeho deníku. Dobrou noc.
Den 9.
Táááák, konečně, nadešel očekávaný den a to – celodenní výlet. Vše začalo obvyklým ranním shonem…. Ale to předbíháme, pěkně popořadě. Ráno nás probudily opakující se rány, šířící se z kuchyně od bušící paličky do masa na řízky, které jsme měli jako část balíčku na cestu, doplněnou chlebem, jablkem, sušenkou a pomerančovým pitíčkem. Ne všichni ještě stihli rozlepili ospalá očka, ale Ládík už všem stihl ukázat perfektně zabalený batoh ve kterém jsme, bohužel, museli mít pláštěnku, v očekávání vydatného deště, ač to ranní pěkné počasí nenasvědčovalo. Po vydatné snídani v podobě karlovarského rohlíku s paštikou, sýrem a máslíčkem jsme nedočkavě vyhlíželi autobus, který byl objednán na devátou hodinu. V 9:30 +-5minut jsme vystartovali směr Točník. Naštěstí jsme měli zase šikovného řidiče a cesta rychle odsýpala a k tomu nám ještě Blanka pěkně zpívala, doprovázena dalšími „zvuky“ z řad cestujících. Autobus nás vysadil pár metrů před branami Točníku, ač nás měla zastavit cedule zákaz vjezdu. Přišlo to vhod. Cesta, kterou jsme ušetřili, nabyla zrovna z těch nejvhodnějších pro vozíčkáře. Vysedání z autobusu nám zpříjemňoval jemný deštík, který se během středověkého klání šermířů na koních změnil v průtrž mračen. Naštěstí zřícenina hradu nebyla úplná zřícenina. Část totiž byla zastřešena, a ta nás ochránila před vytrvalým deštěm. Zpříjemnění bylo další pokračování tamního programu v podobě čtyřčlenné kapely historické hudby Miritis a potulného tanečního divadla Antares. Divadelní představení bylo dostatečně účinné na zahnání deště a my jsme mohli již bez pláštěnek absolvovat zpáteční cestu k autobusu. Ještě musíme zmínit, že pár jedincům pláštěnka byla na dvě věci a promoklí a promrzlí se museli vrátit do autobusu dříve, kde využili soucitné nabídky pana řidiče v podobě horkého čaje. Dalším cílem bylo muzeum betlémů v podhradí hradu Karlštejn. Počasí se rozhodlo, že pršet nebude a my jsme si mohli cestu, lemovanou krámky s tretky, dlouhou asi 900 metrů od již zmíněného muzea užít a kochat se nádherným výhledem na Karlštejn. Kochání a nečekaná objížďka během zpáteční cesty nás stála pozdní příjezd do tábora v podobě devadesáti minut. Naštěstí nás personál v kuchyni přijal bez výčitek a s úsměvem nám vydal chutnou kuřecí rolku s bramborovou kaší. Večerní program se scvrknul na jediné – odpočívat, jít spinkat a čerpat novou energii na příští náročný táborový den.
Den 10.
Dnešní den začal velmi slibně tím, že jsme v obvyklý čas, tj. v 7 hod., pootevřeli jedno očko a vzápětí ho s velkou rozkoší opět zavřeli, neboť jsme měli již od večera od Blanky a Jendy dovoleno spát po velmi náročném výletu až do posunuté snídaně v půl deváté. Rozcvička odpadla, což všichni obrečeli ohromným jásotem. K snídani nás čekala bílá sýrovo-křenová pomazánka s rohlíkem a nevýznamným kouskem papriky. Někteří odvážlivci ji snědli celou, někteří po částech a jiní třeba v kombinaci s jahodovou marmeládou. Po snídani následoval dlouho očekávaný nástup, na kterém jsme se dozvěděli úžasnou zprávu – totiž tu, že dnešní den bude věnován zajímavému řemeslu, které bylo na Cechu řemeslníku ČR zaregistrováno teprve nedávno a na náš popud – „flákači“. Všichni jsme se těšili, co nám Jenda pro dnešní den naordinuje. A bylo to super! Nejprve jsme se vydali do lesa s úkolem najít co největší a co nejtěžší houbu. Nápad prvního oddílu přinést houbu na mytí auta namočenou do těžkého bahna, neprošel. A tak jsme všichni běhali po lese a sbírali bedly, hřiby, nejrůznější muchomůrky a dokonce jsme našli i kotrč! Tuto soutěž vyhrál na váhu druhý oddíl následovaný třetím oddílem. Na velikost vyhrála houba prvního oddílu následovaná kotrčí druhého oddílu. Po návratu z hub jsme se vrhli rovnou na oběd. K němu byla hrachová polévka doplněná vepřovým masem na česneku, bramborovým špenátem a zeleným knedlíkem, pardon, bramborovým knedlíkem a zeleným špenátem. Následky oné polévky cítíme do slova a do písmene ještě teď. Pro jistotu jsme všechny děti na posteli před usnutím přivázali, aby se ráno nevznášeli u stropu. Za zmínku stojí i odporná šťáva, která každý den hlavní jídla provází. Každý den doufáme, že se její kvalita zvýší – možná až s příchodem lepšího počasí. Po obědě následoval oblíbený polední klid se všemi výhodami, které přináší. Po jeho skončení jsme hráli velmi zajímavou soutěž, jejíž vtip spočíval v tom, že dva jedinci z každého oddílu se snažili rozesmát zbylé oddíly. Hodnoceni byli dle toho, kterému oddílu se podařilo ve stanoveném čase rozesmát více členů soupeřícího oddílu. Vzhledem k tomu, že se účinky hrachové polévky ještě nedostavovaly, museli jsme se spolehnout na svůj kumšt. V této soutěži vyhrál oddíl č. 2, následovaný oddílem č. 1. Další soutěž by jistě po všech stránkách nadchla všechny ekology a další zelené jedince. Šetři energii a užívej si života. Spočívalo to v tom, že dva jedinci z každého oddílu vpluli pod vodu a vyhrál ten oddíl, který pod hladinou udržel všechny své vybrané členy co nejdéle. Ze šesti udatných kamarádů vydržel nejdéle pod vodou Tomáš Soukup, a to celých 54 vteřin. Po 23 minutách trvající resuscitaci jsme se nakonec usnesli, že mu bude rekord uznán. Z toho vyplývá, že klání vyhrál první oddíl, následovaný druhým oddílem. Poté, co jsme se všechny postavili zpět na nohy jsme se už do dalších soutěží nepouštěli a zbylou hodinu do večeře jsme v duchu dnešní profese doslova proflákali. Po francouzkých bramborách s rajčatovým salátem a naší oblíbenou šťávou následoval nástup, po němž jsme se již přesunuli na terasu místního bazénu a soutěžili ve zpívání oblíbených hitů známých českých a slovenských hvězd. Setkali jsme se tak s Kájou Gottem, Michalem Davidem a dalšími. Každý vystupující byl odbornou porotou náležitě bodově oceněn. A protože se během soutěžení nečekaně setmělo, skočili všichni do sprch či umyvadel a následně i do svých postýlek. Dobrou noc!
Den 11.
Z pelíšků nás rozespalé vytáhla rozcvička, následovaná snídaní v podobě obloženého talíře s máslem a pečivem, završena čajem. Následující dopolední čas se linul na vlně architektů, aranžérů a režisérů. Rozlosování těchto úkolů se zhostila Vlaďka, z čehož se ukázalo, že celý následující den bude podle její taktovky. Architekty si vylosoval oddíl číslo 2 a úkolem bylo vytvořit návrh přestavby zdejšího, již zastaralého, rekreačního střediska. Výzdoba jídelny aranžérům byla osudem přidělena oddílu číslo 3. No a na 1. oddíl zbyla profese režiséři, jejímž výsledkem měla být rekapitulace uplynulých táborových dnů. Dopolední část byla zakončena přesoleným vývarem s noky a rajskou omáčkou s houskovým knedlíkem. Očekávaný polední klid byl ukončen dalším bojovým úkolem… a tím byla výroba koláže. Ale mělo to háček. Materiál pro koláž, což byly staré plakáty z cestovních kanceláří, jsme si museli zasloužit. To směřovalo k dalšímu úkolu a ten zněl jasně – najdi co nejvíce starých reklamních materiálů srolovaných do roliček, poschovávaných ve vytýčeném prostoru. Díky příznivému počasí musela být kreativní tvorba posunuta na úkor dovádění pár jedinců v bazénu. Po usušení otužilců již nic nebránilo v tvorbě koláže na plno až do velmi kuriózní večeře typu bramborových šišek plněných povidly a postrašené cukrem se skořicí. Práce všem skupinám šla pěkně od ruky, od nůžek, od štětců, od voskovek i od lepidla… Den byl zakončen pokračováním jedním dílem z nekonečné série karaoke, kde dobrovolníci okouzlovali publikum všemožnými zvučnými i nezvučnými tóny. Na vlnách doznívající hudby v našich hlavičkách jsme se všichni odebrali do postýlek a cestou navštívili, snad všichni, koupelnu. Nyní pevně doufáme, že pěkně spinkají s dočista dočista vyčištěnými zoubky.
Den 12.
Dnes ráno jsme se probudili do deštivého dne. Nezbývalo nic příhodnějšího, než se odebrat do svých laboratoří a začít bádat. Po dnešek se z nás totiž stali věděčtí pracovníci. Ale veškerá bádání začala až po raním loupáku s marmeládou. Vybaveni ochrannými plášti a gumovými rukavicemi jsme měli k dispozici stanoviště, kde jsme zkoumali základní vlastnosti kapalin, jakou jsou hustota nebo zásaditost. Byla i stanoviště, kde jsme si doslova zahrávali s ohněm. Ale naštěstí jsme nezaznamenali horší popáleninu, než duhého stupně. Zajímavostí byl též přístup některých jedinců při zkoumání kyselosti lučavky královské. Ti totiž vsadili na rozlišovací schopnost svého jazyka namísto lakmusových papírků. Zvláštní, že v zápětí nemohli ocenit chuť dnešního obědu v podobě gulášové polévky a vepřového masa na žampionech s těstovinami. Po přemýšlivém dopoledni jsme se odreagovali při polední pauze a poté jsme se opět vydali vstříc zajímavým pokusům. Na obdiv se dostala doktorandka Marcela, specialiska na gravitační zákon, které se podařilo přijít na kloub levitaci. Pro smůlu se nám nepodařilo získat od ní zápisky z tohoto bádání, protože z obav o zneužití tohoto světového objevu je zničila. Důkazem nám zůstává pouze jediná tajně pořízená momentka z jejích několika úspěšných pokusů. Předvečer nám vyplnil soutěžní kvíz družstev, ve kterém jsme zužitkovali dopoledne nabyté poznatky z oboru fyziky a chemie. Vítezstvím této souteže si v celotáborové hře polepšil třetí oddíl. Od kuřecího rizota jsme se po večeři přemístili do společenské místnosti, kde následovalo promítání oblíbené pohádky. Teď už se ale věnujeme intenzivnímu odpočinku spánkem, protože nás čeká poslední táborový výlet. Zítra navštívíme zámek Konopiště. S dalšími zážitky se s Vámi rádi opět zítra podělíme.
Den 13.
Dnešní den začal odlišně… nebyla rozcvička. Ušetřený čas jsme totiž věnovali balení batůžků na třetí výlet a byl to druhý celodenní. Po krůtí pomazánce s rohlíkem a čajem jsme netrpělivě vyčkávali autobus, jenž nás odvezl na zámek Konopiště. Po prohlídce jsme si v zámecké zahradě udělali takové malé ležení, zpestřené konzumací obědového balíčku, jenž obsahoval chleba s uzeným plátkem krkovice, sýrem, sušenkou a pitíčkem. Baštu nám všem zpříjemňovaly tamní hladové bojovné dotěrné agresivní pruhované bodavé ubzučené létající vosy. V boji hladovců o jídlo zvítězilo družstvo neokřídlených. Skóre okřídlených versus dvounožců by se dalo popsat jako 14 úmrtí na straně pruhovaných, plus pár gramů uloupené potravy a na straně dvounožců naštěstí nebyly početní ztráty, ale přibyly 3 vosí žihadla. Na parkovišti v podzámčí jsme ještě stihli vzít útokem obchůdek s upomínkovými předměty. Na zpáteční cestě jsme ještě navštívili ekocentrum Čapí hnízdo. Krásné počasí nám pálilo nad hlavami a my jsme si v klidu mohli prohlédnout bohaté zvířectvo. Na farmě se mimo jiné starali o nemocná zvířátka, většinou se jednalo o ptáky poraněné elektrickým proudem. Příjezd do tábora byl tak přesně vyměřen, že jsme se ihned mohli vrhnout na boloňské špagety se sýrem a protože sluníčko neustále hřálo, vrhlo se po krátké pauze pár otužilých jedinců do chladné vody. Krásný náročný den jsme zakončili opékáním buřtů…
Den 14.
Hrozná to událost se to stala, dnešní den je poslední. Ponurá nálada a loučení se linula táborem. Na jiné myšlenky nás přivedla dopolední hra, kde jsme s oddílem, podle indicií museli poznat hledané zvíře. Ač je to neuvěřitelné, počasí nám odpoledne přálo a mohli jsme se ochladit v bazénu. Rozesmáté tváře byly vidět i při pozdějším programu u krámku s veteší, kde získané korálky v soutěžích byly směňovány za potřebné krámy, které se doma budou určitě hodit, takzvané lapače prachu. Poslední nástup vyplnilo rozdávání diplomů, loučení a hlavně vyhlášení vítězné skupiny a tím se stal oddíl číslo 2 následován 1. a na chvostu byl oddíl číslo 3. Den jsme ukončili diskotékou v maskách a prodloužená večerka nám ukončila poslední táborový den… Omlouváme se, že neuvádíme více podrobností, nemáme sílu psát podrobnosti, jsme zničeni. Ahoj příští rok!
