Základní informace:
Letos je již po páté uskutečněn letní tábor v rekreačním středisku PROSAZ v Líchovech – Bučilách. Téma celotáborové hry je – „Záhada líchovského lomu“. Děti se společně s vedoucími vydávají po stopě údajného zločinu, který se s největší pravděpodobností stal v líchovském lomu.
Celkem je přítomno 29 klientů a 10 vedoucích. Hlavní vedoucí: Jiří Blekta, zástupce: Honza Borovička.
Aktuální dění z tábora můžete sledovat pod tímto textem. Budeme moc rádi, když se stanete i vy našimi fanoušky a něco pěkného nám sdělíte v diskusi na konci textu.
Aktuální dění z letního tábora 2012 – živý deník.
Úvod, rozdělení oddílů
Milí rodiče,
stejně jako každý rok, i letos bychom vás rádi informovali o dění na právě probíhajícím táboře. Abychom předešli drobným nedostatkům z loňského roku, přinášíme hned zkraje popisu rozdělení dětí do jednotlivých oddílů. To proto, abyste mohli fandit a držet palce. Denně Vás budeme informovat o tom, jak si který oddíl stojí a kolika procent ztrát již dosáhl.
| Oddíl č. 1: (Čmuchal a Cítil, s.r.o.) | Nela Varmužová Michaela Zazvonilová Silva Humlová Zdeněk Jaroš Láďa Kantorík Láďa Sviták Lukáš Adamíčko Tomáš Soukup Lukáš Machač | |
| vedoucí: | Blanka Ondra Vlaďka / Hanka Jirka H. | |
| aktuální procento ztrát: | 0 % tendence: | |
| Oddíl č. 2: (Neprofesionálové) | Sabina Majerechová Terka Koňaříková Hanka Bobvošová Martina Škaloudová Jana Hrudková Markéta Kočová Jan Matys Marek Bradáč Aleš Vlasák | |
| vedoucí: | Maruška Lucka / Lenka Kačka Jirka B. | |
| aktuální procento ztrát: | 0 % tendence: | |
| Oddíl č. 3: (Detektivní kancelář Vočko – DKV) | Marcela Poštulková Klára Vávrová Jana Roučková Aneta Komárková Andrea Sabová Věra Šenkýřová Hanka Varmužová Aleš Daníček Martin Slavík Vítek Kouřil Pavel Vávra | |
| vedoucí: | Míša Lída Honza | |
| aktuální procento ztrát: | 0 % tendence: | |
Hlavní vedoucí: | Jiří Blekta | Který oddíl letos vyhraje? Možné hlasovat jen jednou!Miniaplikace |
| Zástupce: | Honza Borovička | |
| Programoví vedoucí: | Honza Borovička / Káťa Kaňková | |
| Zdravotník: | Bára (1/2) + Lenka (1/2) | |
| Oddílová vedoucí – oddíl č. 1: | Blanka Čáslavská | |
| Oddílová vedoucí – oddíl č. 2: | Maruška Motková | |
| Oddílová vedoucí – oddíl č. 3: | Míša Soukupová |
Den 1.
Vážení rodiče a přátelé, společně jsme se dohodli, že dnešní den nazveme „nultým“. A protože je nula jistým způsobem zvláštní číslo, bude i popis dnešního dne svým způsobem zvláštní, až heslovitý. Nuže:
Odjezd z Liberce: Vpohodě.
Průběh cesty: Vpořádku…. tedy až do líchovské šikany – oné zatáčky, která odděluje areál rekreačního střediska od okolního světa.
Co se stalo v zatáčce: Pan Hudeček – ve snaze zvolit co nejvhodnější stopu průjezdu – najel do bujaré zeleně, která stačila od jeho posledního průjezdu (před rokem) hojně pokrýt okraj cesty.
No a v čem že byl ten problém? : V zarostlém pařezu, o který si pan řidič ulomil celý přední nárazník.
Ocenění: I přes tuto nepříjemnost je třeba ocenit oddanost pana řidiče cíli, který si již dlouhou dobu vymezuje – dopravit nás vpořádku na tábor a zpět.
Proč: Protože pokračoval dál, zatímco Lída vystopila a hlídala v zatáčce odlomený nárazník, aby ho nikdo nevzal, než dojede Óňa s tranzitem.
A jak to všechno dopadlo? : Dobře – všichni jsme se dostali vpořádku na večeři, v klidu jsme se najedli a po večeři se duu „Jirka B. & Hudeček“ podařilo vzniklou závadu improvizovaně opravit a uražený nárazník znovu připevnit ke zbytku autobusu.
A co bylo dál? : Normálně jsme vybalili (tedy u některých by stálo za to spíše napsat „vybalili“, neboť spíše jen převrátili obsah svých tašek do skříní) a poté jsme se sešli v místní sokolovně, abychom se od Jirky a Honzy dozvěděli, co bude vlastně programem letošního tábora. A po pravdě řečeno, toto zjištění bylo skoro až skandální! Přátelé, NIC. Holé NIC. Oba se přiznali k tomu, že si nestihli na letošní tábor nic připravit a proto strávíme 14 dní lenošením, koupáním, sbíráním hub, jedením, čůráním a kakáním.
Opravdu je to tak hrozné? : Snad nééé. Kluci slíbili, že společně s ostatními dají hlavy dohromady a snad něco do zítra vymyslí. Všichni, ale OPRAVDU VŠICHNI, jim držíme palce!
A co se děje teď v 1:47? Všichni už spokojeně spinkají. A to už min. 3 hodiny. Dobrou!
Den 2.
Dnešní den začal deštivým ránem, do kterého jsme se probudili kolem půl osmé (ráno). Na rozcvičce jsme se sešli v plném počtu už 3 minuty před časovým limitem. Je vidět, že včerejší výhrůžky týkající se porušování táborové disciplíny padly na úrodnou půdu. Dohodli jsme se totiž s dětmi na takové malé úmluvě. Oproti loňskému roku posuneme rozcičku o 15 min. dozadu výměnou za to, že všichni budou na rozcvičce včas. Uvidíme, jak dlouho to vydrží. Po dobré vánočce s máslem a marmeládou jsme se sešli k rannímu nástupu. Netrpělivě jsme očekávali, co si pro nás vedoucí vymysleli přes noc za program tábora. No… po pravdě řečeno, nic moc – kroutili se, že je nic nenapadlo, že nás letos to flákání fakt nejspíš nemine. Nakonec začaly padat návrhy, že bychom se mohli věnovat adrenalinovým sportům typu – létání na křídle za motorovým člunem, bungee-jumping na nepružném laně, skok po hlavě na beton, apod. Ale co se nestalo – z čista jasna se mezi námi objevila skvěle oděná žena, která už na první pohled vypadala dosti rozrušeně. Mluvila něco o tom, že se jí ztratil manžel a jestli jsme ho náhodou neviděli. Byla dost rozrušená, ale nakonec z její řeči vyplynulo, že je manžel slavný herec Karel Herec z úspěšného seriálu Ordinace v Růžovém parku, že je již delší dobu upoután na invalidní vozík a že je jejich manželství už tak trochu „vyčpělé“. V rozrušení nám sdělila, že manžela viděla naposledy včera odpoledne a že od té doby jej postrádá. Do toho vstoupila další osoba – nějaká Otylka, která se vyloupla kdesi z pozadí. Je prý zdravotní sestrou, ke které Karel chodil na rehabilitace. I ona byla celá nesvá kvůli tomu, že pan Herec nedorazil na ranní cvičení. A aby toho nebylo málo, z nedaleké skalky se vyloupnul zahradník s tím, že pána viděl večer odcházet směrem po silnici od našeho rekreačního střediska. Co tedy dělat? Doporučili jsme paní Hercové, ať zavolá policii. Udělala tak. Co se ale nedozvěděla! Policie prý v současné době pátrá po nějakém zločinci, který uprchl z nedaleké věznice a ať zavolá, až nebude moct manžela najít alespoň 24 hodin. To bylo ale něco pro paní Hercovou! Co si policista vyposlechl, to už asi do své nejdelší smrti jen tak neuslyší. Výsledkem toho bylo, že mu paní Hercová položila telefon s tím, že se na policii už obracet nebude. A co její zmizelý manžel? Zahradník navrhnul, že by se mohla oslovit nějaká detektivní kancelář. Paní Hercová nad touto myšlenkou zajásla a řekla, že zaplatí rovnou 3 kanceláře. A to byla, vážení přátelé, ohromná výzva. Okamžitě jsme ustoupili od myšlenky flákání se i adrenalinových sportů (zejm. když v tom byl let střemhlav na beton) a tohto tématu se náležitě ujali. (A pak že si vedoucí nic nepřipravili 🙂 ). Celé dopoledne jsme strávili vymýšlením názvů našich detektivních kanceláří. A k tomu jsme ještě hádali detektivní postavu, která nás celým dnešním dnem provázela. Byl jím Reymond Doyle z CI5. Když jsme se v poledne odebírali na oběd, znali jsme už názvy a reklamní slogany všech třech kanceláří. A nejen to. Každá kancelář si po vzoru slavné CI5 vyrobila vlastní vysílačky. Jedni využili plastové kelímky na pití, druzí dřevěné destičky s nakreslenými tlačítky a jiní zase polena, která našli u krbu. Po obědě následoval letošní první polední klid a po něm si pro nás Reymond (Jirka) připravil dosti záludnou hru – z dodané OSB desky jsme museli vyrobit těleso, které mělo co největší objem – prý to souvisí se stavbou vězení, abychom byli schopni postavit při všech těch vládních škrtech v kapitole Ministerstva vnitra ČR z dodaného materiálu tu největší celu. Všichni jsme se této soutěže zhostili na výbornou. Řezali jsme, předvrtávali, šroubovali, tmelili a hlavně – dobře počítali, aby nám zbyl co nejmenší kus materiálu. Na vyhodnocení této soutěže si ovšem musíme počkat do zítřka, neboť tmel schne dost dlooouhou dobu. Po večeři následoval večerní nástup s letošní první táborovou poštou. Dozvěděli jsme se, jak si kdo stojí v bodování úklidu na pokojích, které provádí naše hodná zdravotní sestra Amálka s Péťou. Mám takové tušení, že o Amálce se rozpovídáme ve zvláštním čísle tohoto táborového deníku, neboť si skutečně zaslouží naší nejlepší pozornosti. Na nástupu jsme se též dozvěděli, co je v plánu na následující den a uvědomili si, že tři výstřely, které jsme slyšeli ráno během rozcvičky, docela klidně mohly mít souvislost se zmizením pana Karla Herce. To se nám to začíná slušně rozjíždět! A abychom zůstali stále v obraze, přečetl nám Jirka část příběhu, která se náramně shodovala s tím, co jsme dnes prožili. Tento příběh napsal sám Smích, který se účastní našich táborů pravidelně již od roku 1478. Po nástupu nás čekala další prakticky zaměřená hra – museli jsme dle přiloženého schematu správně zapojit žárovku, kabel a zástrčku tak, aby vše nejen fungovalo, ale bylo správné dle platných předpisů a norem. Tohoto úkolu se zhostili všichni znamenitě a po cca 20 minutách jsme měli celkem 3 svítící žárovky, které v kombinaci s 3 dálkově ovládanými zásuvkami dávaly parádní příležitost k další super hře na téma vysílačky – „Která žárovka se rozsvítí“. Cílem hry bylo náhodně zvolit ze 3 čísel jedno, jehož zmáčknutí na příslušném dálkovém ovladači způsobí rozsvícení té správné žárovky, kterou vyrobil ten který oddíl. Byla to hra plná napětí a radosti. Vzhledem k pokročilé denní době jsme ji však museli přerušit s vizí, že se snad k ní ještě v průběhu tábora vrátíme.
Pokud už píšu nesmysly, moc se za to omlouvám. Je 2:03 a vidina ranního vstávání v 6:00 (kvůli přípravě další části celotáborové hry v místním lomu) mě už nyní zcela paralizuje. Snad je to ještě srozmitelné.
Vlastně už vám toho ani nechci tolik sdělit. Po hře s žárovkami jsme šli všichni do sprch a spát. A těšili se na další společně prožitý den!
Tak mě tak napadá, že by bylo dobré zmínit pořadí jednotlivých oddílů po. táborovém dni: oddíl č. 1 – 4 body, oddíl č. 2 a oddíl č. 3 po 3 bodech. Doufám, že nám všem držíte pořádně palce! 😉
Přejeme všem krásnou dobrou noc a zachovejte nám přízeň.
| Oddíl č. 1: | 9 |
| Oddíl č. 2: | 6 |
| Oddíl č. 3: | 7 |
Den 3.
Dnešní den začal úplně stejně, jako včerejší. Možná snad jen ještě o malinko rychleji, neboť jsme tentokrát byli na rozcvičce nastoupeni již v 7:53. Takovouto disciplínu jsme opravdu nečekali. 😉 Po snídani jsme se sešli na ranním nástupu, kde jsme dohodli následující strategii: vzhledem k tomu, že jsme včera slyšeli v lese výstřely a navíc nás oslovila paní Hercová s tím, že postrádá svého manžela, rozhodli jsme se nejbližší okolí tábora prozkoumat. Je zde ale více silnic a těžko bychom toto všechno stihli obejít pěšky. Proto se do odlehlejších částí vydali Karel a Karel s autem. Ostatní si vzali na starost oblast až po bývalý zatopený lom. V půlce cesty jsme potkali Karla s Karlem a Ti nám oznámili, že žádné podezřelé stopy nenašli. Z toho jsme usoudili, že budou-li v lese nějaké důkazy o zmizelém, musí být nutně v okolí bývalého lomu. Dále už ne, výstřely jsou na delší vzdálenost přeci jen špatně slyšitelné. Když jsme dorazili k lomu, nestačili jsme se divit. Čekali jsme mnohé, ale při pohledu na převrácený vozík na kraji velké strže přeci jen každému přejde mírně mráz po zádech. Podrobně jsme prozkoumali okolí vozíku a zjistili jsme, že se tam nachází poměrně velké množství předmětů, které tam dle nás neměly co dělat. Všechny jsme proto podrobně popsali a nakonec v rukavicích uložili do důkazních pytlíků. Co se ale ještě nestalo – ti pozornější z nás si všimli i stop, které na zemi zanechaly něčí boty. Pořádné boty. Naštestí měli Karel s Karlem v autě sádru, a tak jsme mohli s použitím vody v lomu vytvořit kopie těchto otisků a donést je do tábora. Nutno poznamenat, že se jednalo o dosti náročnou akci, neboť jsme se vrátili do tábora až kolem jedné hodiny. Pana kuchaře jsme na to ale předem upozornili, a proto byl dokonale připravený. Teplá zelňačka nám všem navrátila do vyčerpaných tváří úsměv. Po jídle a potřebném poledním klidu jsme neodolali teplotě slunečních paprsků a alespoň na chvilinku vyrazili k bazénu, jehož voda se během posledních velmi teplých nocí ohřála až na chladně příjemných 16 st. Po 5 min. ve vodě a 55 min. rozmrzání na přímých slunečních paprscích jsme si vzpomněli, že jsme ještě nevyzkoušeli velikost a hlavně objemnost těles, která jsme vytvořili z OSB desek už včera odpoledne. A tak jsme naše tělesa naplnili vodou a porovnávali, kolik litrů se kam vejde. V tomto klání ovšem nebylo možné jednoznačně určit vítěze, neboť oddíl č. 1 a 3 měl na chlup podobné nádoby. Rozhodli jsme proto, že po večerce zasedne odborná komise a rozhodne, který z oddílů má nádobu větší. Večerní nástup jsme tentokrát doslova „nacpali“ ještě před večeři, neboť nás po jídle čekalo „křepčení na vězeňském dvoře“ – diskotéka. Na nástupu jsme zhodnotili úlovky jednotlivých oddílů z dopoledního průzkumu podezřelého místa. Každý oddíl si přinesl kolem 20 ti důkazů! Toto vše jsme, přátelé, našli v lomu a o tomto všem jsme usoudili, že tam nemá co dělat. V igelitových pytlíkách se nám tak sešla spousta předmětů – lahví od piva počínaje a až třeba použitým toaletním papírem konče. (psáno samozřejmě s trochou nadsázky 🙂 ). Ale co je nejpodstatnější – z přečtení další části příběhu jsme se dozvěděli, že jsou pro nás důležité zejm. tři předměty – vozík, lékovka a nábojnice – a ty jsme, vážení rodiče a přátelé, měli všichni! Každý oddíl proto zaslouženě dostal ne po jednom bodu, ale rovnou po dvou, protože jak bylo zmíněno již na začátku, celá operace byla velmi náročná, a proto si zasloužila takové ohodnocení. A co následovalo po večeři? To už asi nemusíme ani psát, neboť jsme to již zmínili – velkolepá diskotéka! A tak jsme tančili, zpívali a mávali prskavkami až do 21:15. Nyní je 0:32 a pomalu už míříme do svých postýlek (vedoucí, děti už dávno spí 🙂 ).
| Oddíl č. 1: | 13 |
| Oddíl č. 2: | 12 |
| Oddíl č. 3: | 13 |
Den 4.
Vážení rodiče a přátelé,
dnes jsme poprosili některé z klientů, zda by nám nepomohli s psaním deníku dnešního dne. Konkrétně se jednalo o Aleše Vlasáka, Lukáše Adamíčka, Hanku Bobvošovou a Martinu Škaloudovou. A tady je jejich úžasný výsledek:
Ráno jsme se probudili do krásného slunečného dne a všichni byli připraveni ke každodenní rozcvičce, která byla stejně jako každý den v 8:00, kterou dnes vedla Blanka. Po ranní rozcvičce následovala snídaně, ke které bylz teplé párky s hořčicí,rohlíkem a čajem. Poté jako vždy následoval v 9:00 pravidelný každodenní nástup, kde jsme byli seznámeni s tím, co dnes budeme během celého dopoledne dělat. Všichni byli mile překvapeni s tématem dnešního dne, kterým se stalo vyslýchání s COLOMBEM. Poté všichni museli zapojit své mozkové závity při vědomostní soutěži, která se nesla ve spojitosti s COLOMBEM, pro načerpání důležitých informací. Pak jsme šli hledat po lese otázky, které jsme pak všichni v rámci svých oddílů dávali dohromady k jednotlivým postavám v našem DETEKTIVNÍM případu. Poté co všechny tři oddíly měly připravené otázky k jednotlivým postavám našeho detektivního případu, mohli začít následovat detektivní výslechy. Některé detektivnní výslechy byly vskutku velmi pestré a zajímavé. Po výsleších se všichni spořádaně a ohleduplně odebrali směrem nejdříve do umýváren a později do jídelny na oběd. K obědu byl vývar s kuřete a s těstovinou, a k hlavnímu jídlu játra s houskovým knedlíkem. Po dobrém obědu se někteří táborníci odebrali do svých pelíšků k polednímu klidu, který trval až do 14:30. Po poledním klidu měli všichni táborníci sraz společně u bazénu, u kterého celé táborové oddíly strávily zhruba cca 2:00hodiny. K svačině byl meloun, potom všichni společně byli nahnáni před budovu, kde se pokračovalo ve výsleších dalších podezhřelých v našem detektivním případu. Na tomto jsme pracovali až do večeře. K večeři byl Katův šleh s rýží. Po večeři byl tradiční večerní nástup, kde proběhlo zhodnocení dnešních bodovaných soutěží, a zhodnocení dnešního celodenního snažení. Posléze se všichni dozvěděli, že musíme udělat nástěnky ohledně našeho společného detektivnního případu. A pak už následovala příprava na večerku.
| Oddíl č. 1: | 16 |
| Oddíl č. 2: | 15 |
| Oddíl č. 3: | 15 |
Den 5.
To, jak započal dnešní den, snad ani psát nebudeme, protože je to pořád nudně stejné. Ráno všichni vstanou, už 5 min. před osmou stepují nedočkavě nastoupeni na rozcvičku, po které všichni společně běžíme na snídani. Přemýšleli jsme, jak tento stereotyp změnit, ale nenapadlo nás nic jiného, než že vynecháme ranní vstávání. A proto bude program následujícíh dní už jen strohý – pravidelně budou střídány spánek s odpočinkem. Ale dnes ještě naposledy popíšeme vše to, co jsme prožili při plnění připraveného programu. Za zmínku ze začátku dnešního dne stojí to, že z nebe padaly doslova provazy vody. Tato skutečnost nás doslova uvěznila v místní sokolovně, která pod tíhou (40-6)x2=68 nohou a 6×4=24 kol doslova praskala ve švech. Vlaďka nás uvedla do všeho, co na nás dnes mělo čekat. A že toho nebylo málo! Ale co to píšu – žádnou Vlaďku jsme tu dnes neměli, místo ní přijela Jessica Fletcherová. Poznat tuto postavu bylo pro některé otázkou doslova chvilky. A to ani o sobě nemusela prozrazovat tolik informací. Přátelé, již od včerejšího večera nám vrtala hlavou jedna věc – při ohledávání místa činu jsme získali nejen podezřelé předměty, které mohly míst spojitost se zmizením Karla Herce, ale zároveň jsme našli i lidské stopy. Z nich jsme si vytvořili sádrové odlitky. Již na první pohled je zřejmé, že tyto stopy musela udělat opravdu velká bota. Při včerejších výsleších se zahradník prořekl, že má nejraději okopávání ředkviček v holínkách. Byli jsme proto zvědaví, zda se náhodou boty se stejnou podrážkou nenajdou v táboře. Proto jsme zkontrolovali všechny boty, které se v sokolovně nacházely a porovnali je s odlitky. A co jsme zjistili? Jednu dobrou a jednu špatnou informaci. Tak nejprve snad tu špatnou – v celém táboře jsme nenalezli žádné boty, které by mohly vytvořit dané stopy. A nyní tu dobrou informaci… ale co bychom vám ji prozrazovali tak jednoduše. Nám totiž nestačí připravovat soutěže jen pro děti, a proto jsme připravili jeden kvíz i pro vás. Ta dobrá informace je totiž skrytá v následující větě: „Vysoký španělský elektrikář chtěl nyní stopit pytle, jejichž současný stav tepelně odpovídal jeho aktuální potřebě. Žena však řekla né.“ Tak co, už to víte? Ne? Dobře, prozradíme klíč k řešení. Z každého slova oněch dvou vět vezměte postupně prvních x písmen, kde x nabývá dle pořadí slov následujících hodnot 1, 1, 1, 1, 2, 3, 2, 1, 3, 1, 2, 0, 1, 0, 0, 0, 0, 0, 2. A komu by se nepodařilo tuto informaci rozlušit, nechť si počká na zítřek :-). A co jsme prováděli dále? Vlaďka Fletcherová si pro nás připravila parádní soutěž, která se původně měla jmenovat „Seber druhému oddílu co nejvíce bot“. Takto by to bylo, pokud by probíhala v původně plánovaných venkovních prostorách. V prostředí naší tělocvičny, pardón – místní sokolovny, se však změnila na hru „Maso v Líchovech, aneb co nejvíc zmasakruj své okolí“. Pointa hry spočívala v tom, že jeden oddíl bral boty druhému, který se mohl bránit jedině tím, že házel šesti kostkami. V okamžiku, kdy hodil 3x šestku, oznámil to nahlas a oddíl měl 3 vteřiny na to, aby stáhnul svého „zloděje“. Pokud to nestihnul, mohl ho okrádaný oddíl lapit a naopak sebral botu on jemu. A tak jsme běhali, házeli, kradli a počítali provázení mohutným povzbuzováním všech. Výsledek co do počtu odcizených bot známe. Co do ztrát na zdraví stále vyčíslujeme. Zítra podáme podrobnější zprávu. Po obědě jsme se z různých ran a šrámů vylízávali až do 15. hod. V tento čas jsme teprve byli schopni zkonstatovat, že alespoň 50 % členů všech oddílů je schopna pokračovat v dalších soutěžích. A tak jsme se pustili do známé hry zvané Bingo! Přátelé, ta hra nás tak vtáhla, že jsme si na Jessice Frühbauerové vymohli 2. kolo. A poté? Poté jsme již s napětím vyhlíželi příjezd našeho nového kamaráda Herryho, který nám přijel zahrát loutkové divadlo! Ano! Rozumíte správně! Normálně jsme dnešní večer zažili něco, co jsme někteří znali jen z vyprávění – ale popořadě. Zatímco nám Bláňa zkracovala čekání na našeho nového kamaráda krásným hraním na kyteru s doprovodným zpěvem, Herry, náš nový „kamarád“, spal v Praze na benzince. Ale, i tohle jsme mu po krásném představení prominuli. Ale opět předcházíme událostem. Zpět k večeři – k té nám náš milý šéfkuchař připravil bavorskou sekanou s bramborovou kaší a okurkou. Dobré to bylo. Po večeří následoval oblíbený nástup, kde jsme všem, mj., přečetli i vždy hodně očekávané a chtěné vzhazy od vás, našich rodičů a přátel. Po nástupu jsme si zahráli soutěž, kterou Vlaďka Jessica dobře pojmenovala po rozšířenějším názvu „AZ kvíz“. A pak, pak už jsme se přesunuli do jídelny, kde jsme s napětím a vzrušením shlédli vystoupení už zase kamaráda Herryho. Musíme přiznat, že nás to velmi zaujalo a také jsme ho odměnili velkým potleskem. Přídavek sice nebyl, ale zato jsme z Herryho vydundali příslib, že nám zítra zahraje jinou, novou pohádku. Nyní už jsme všichni v postýlkách a užívají si sladké sny!
| Oddíl č. 1: | 25 |
| Oddíl č. 2: | 22 |
| Oddíl č. 3: | 25 |
Den 6.
Vážení přátelé,
i dnes jsme svěřili práci s tvorbou deníku našim kamarádům. Děkujeme jim za jejich snahu:
Ráno jsme se probudili do mlhavého rána. V 8:00 byla rozcvička, kterou tentokrát vedl Karel Borovička. Po rozcvičce jsme šli na snídani, ke které byla sýrová pomazánka s pečivem a s čajem. Poté byl nástup, na kterém jsme se dozvěděli, že dnes budeme snímat otisky prstů. Od Honzy jsme dostali několik soutěžních otázek, každá detektivní kancelář měla 7 správných odpovědí. Pak všichni členové detektivních kanceláří odebrali otisky svých pravých palců u rukou, to nám vydrželo až do oběda, ke kterému byla gulášová polévka a Šišky s povidly. Po obědě začal polední klid, který trval do 14:30. Po poledním klidu šli všichni k bazénu.
… a zde končí vyprávění našich kamarádů, neboť byli odvoláni k plnění dalších úkolů celotáborové hry. Po bazénu nás překvapil Karel, když přišel s tím, že mu přišly výsledky podrobné analýzy stop z laboratoře. Všem oddílům rozdal zvětšeniny otisků, které byly sejmuty z krabičky od léků najité u lomu. A tak jsme se dali do porovnávání, zda se náhodou některý ztěchto otisků neshoduje s otisky někoho z nás. Tato činnost nám vydržela až do večeře. během porovnávání otisků se nám stala jedna zajímavá a asi ne příliš povzbuzující věc – ani jeden z otisků nepatřil nikomu z našeho tábora, ani hlavním podezřelým! Jak to? Nestala se někde chyba? Abychom si byli na sto procent jisti, odeslali jsme získané otisky znovu do laboratoře k podrobné analýze. Výsledky očekáváme již zátra ráno. Co když ale laboratoř skutečně potvrdí, že otisk nepatří ani jednomu z nás? Co bychom dělali potom? Nemyslete si, že jsme vše pořádně na večerním nástupu nepromysleli. V tom případě by totiž byla naše strategie naprosto lichá. I když – zas tak hrozné by to nebylo. Potvrdilo by se totiž to, že otisky patří samotnému Karlu Hercovi. No – uvidíme zítra. Každopádně by bylo dobré udělat ještě jednu zkoušku – a to s podezřelým předmětem č. 3, který jsme našli u lomu – nábojnicemi. Zítřejší den se proto ponese ve znamení balistiky. A co se dělo po večeři? Tak o tom vám, vážení rodiče a přátelé, napíšeme až dnes večer. Teď je 3:23 a po velmi náročném výletu se právě ukládáme do postýlek. Kdyby byla některá z výše uvedených vět zkomolená, omlouvám se. Několik desítek minut totiž už „reju čumákem do klávsesnice“ – jak se říká. Dobrou!
Rozluštění včerejšího dne: Všechny stopy jsou stejné.
| Oddíl č. 1: | 31 |
| Oddíl č. 2: | 28 |
| Oddíl č. 3: | 31 |
Den 7.
Vážení přátelé,
dříve, než opět pustíme ke slovu naše kamarády, musíme ještě splnit rest z minulého dne a popsat náš večerní výlet na hvězdárnu. Během podvečera jsme snad milionkrát řešili dilema jet/nejet. Problém byl v tom, že se od západu i východu nasouvala nad Sedlčansko nízká, střední i vysoká oblačnost snad všeho možného druhu. Ohromná flexibilita pana řidiče společně s velkou ochotou pana hvězdáře nám nakonec umožnila, abychom si přivolali autobus takřka na zavolání a zprovoznění věškerých dalekohledných zařízení taktéž. Suma sumárum – nakonec jsme se s klukama dohodli, že do toho přeci jen půjdeme. Píšu s klukama, protože schodiště na hvězdárně je v kompetenci zejm. nás. I když nakonec se dosti zapotily i holky. A tak jsme do toho šli. Znovu po roce. Nemá asi smysl psát, jak to vše probíhalo. Důležitý je výsledek – všichni byli naprosto spokojení, dokonce se nám podařilo i mezi mraky zaměřit měsíc. Mezi tím jsme viděli i např. přechod Venuše přes Slunce, Saturn vycházející za Měsícem a další skvělé záběry, mezi něž patřily např. záběry z Hublova teleskovu na vzdálené galaxie našeho vesmíru. Díky úžasné spolupráci s panem řidičem a našimi svaly jsme celou cestu absolvovali na 1*. Mrkněte na fotky.
A co dnešní den? Zde je v podání našich kamarádů:
Dnešní den začal tím, že díky tomu, že jsme přijeli vlastně až dnes, tak snídaně byla posunuta až na 9:00 a rozcvička nebyla. K snídani byla obložená mísa s pečivem a s čajem. V 9:45 byl nástup, kde jsme byli informováni o dnešním programu, přijeli páni policisté ze Sedlčan informovat nás o tom, že otisky, které jsme získali, nepatřili nikomu z tábora, a že náboje, které jsme našli na místě činu, byly s plynové pistole, která by člověka nezranila, pak další náboje byly s pušky, ale byly vystřileny před 10 lety a poslední náboje byly vystřileny z revolveru a také byly staršího data. Ondra nás pak seznamil s programem, opět jsme hádali policejní postavu, tentokrát to byl Cornel Walker, kdy jsme měli v lese nasbírat náboje. Pak jsme měli oběd, ke kterému byla Čočková polévka a kuřecí stehno, s bramborem a zeleninovou oblohou. Poté jsme měly polední do 14:30 polední klid. Po poledním klidu se většina z nás přemístila k bazénu a bylo plavání. Pak se celé tři oddíly přesunuly před barák a byl hod na bandytu. Tuto hru jsme hráli až do 18:05, potom byl zkrácený nástup a divadelní představení, toto trvalo do doby, než jsme se přesunuli k ohništi, kde jsme si opekli buřty a přitom jsme zpívali. Po skončení opečení buřtů a zpívání jsme to všichni společně sklidili, a odebrali se do budovy připravit se na spánek.
| Oddíl č. 1: | 33 |
| Oddíl č. 2: | 30 |
| Oddíl č. 3: | 35 |
Den 8.
Dnešní den se nesl ve znamení velikananánského výletu! Rozcvičku jsme proto vynechali, abychom se byli schopni na výlet dostatečně připravit. Autobus pro nás přijel přesně v 9:OO. Sympatický mladý řidič okamžitě nadchnul většinu z ženské populace na našem táboře. Tím bylo zaděláno na velmi úspěšný výlet. Dokonce jsme hravě překonali i 45 st. teplo, které nás po cestě autobusem provázelo. Naše cesta vedla do Berouna. Za medvědy! Vojtou, Kubou a Matějem! To jsou přece ti, které známe z večerníčku! Už sice trošku povyrostli, ale to nám absolutně nevadilo. Vždyť i jim je už 11 let a tak musí být velcí. Kuba nám předvedl vodní hrátky s kusem klády, Vojta vylezl a zase slezl z veliké dřevěné pyramidy a Matěj za námi dokonce přišel až k pletivu, sedl si začal se předvádět. Moc se nám s nimi líbilo. V klidu jsme se s medvědy i naobědvali. My řízek, oni piškoty. Po jídle jsme se přemístili na další krásné místo, a to do Milína, odkud jsme vyrazili na krásný pěší výlet údolím Berounky, který jsme zakončili stylově v hotelové restauraci u zmrzlinového poháru. Po patřičném osvěžení jsme opět naskočili do autobusu a hurá zpět do tábora na zapečené těstoviny. Po večeři jsme ještě sfoukli rychlý nástup a poté ještě rychlejší desetiminutový bazén, abychom smyli únavu a vedro dnešního dne. Poté jsme se usadili v místní tělocvičně a podívali jsme se na fotky, pořízené během letošního tábora. A poté – hurá do postýlek!
| Oddíl č. 1: | 33 |
| Oddíl č. 2: | 30 |
| Oddíl č. 3: | 35 |
Den 9.
Tak nevím, jestli se máme zase opakovat, jak se dnešní ráno odehrávalo, ale naštěstí se ranní události krapet lišily. Jelikož předešlé dny byly díky večernímu výletu na hvězdárnu a celodennímu výletu do Berouna ochuzeny o rozcvičku, proto jsme si ji včera na večerním nástupu jednomyslně odhlasovali, i s vědomím, že bude neděle a ta, jak jistě víte, tak ta bývá odproštěna od tohoto nepříjemného ranního pohybového cvičení. Když jsme se, pod vedením Lucky, dostatečně protáhli naše polámaná a rozespalá těla, přemístili jsme se, ale v pomalejším tempu, do jídelny. Snídaně se nesla ve znamení cukru, jako je sladké kakao, sladký makovec, sladký jam a pak jsme si ještě mohli dát med. No prostě, co je moc, to je moc. Jak jsme již zmínili, tak dnešní den je pod taktovkou Lucky. První dopolední úkol bylo hádat úchvatnou vyšetřovatelku FBI ze seriálu Akta-X a to Dana Scally, což se povedlo druhému oddílu. Posléze nastalo běhací šílenství za oddílovými body a to se jmenovalo „ET volá domů“. Úkol byl jednoduchý, sbírat papírové ústřižky poztrácené ufonem po blízkém okolí, na kterých byla písmena z abecedy a znak sluníčka, zvonečku a telefonu, jenž určoval oddílovou příslušnost. Papírky byly docela prťavé, asi 2×2 cm veliké a nebyla to žádná hračka najít od každého písmenka 3 kusy. Po 32 minutách a 22 sekundách hlásí vítězným pokřikem Klárka, ze třetího oddílu – ET volá domů. Ještě se zvednutým srdečním tepem a o pár gramů tuku lehčí jsme se přesunuli na další vystoupení našeho loutkového mága Jirky, který si pro nás připravil další pohádku dřevěných postaviček na provázku, z jeho širokého repertoáru. Herryho jsme přemluvili ještě ke druhému vystoupení dřevěných postaviček, které bylo přerušeno krátkým deštíkem, čímž jsme málem propásli játrovou polévku a výbornou svíčkovou s knedlíkem. Odpolední odpočinek jsme nahradili divočinou v bazénu a část neplavců promýšlela taktiku odpoledního úkolu – Stonehenge – stavění karimatek. Bodovaná byla rychlost, stabilita a výška. Nejlépe se se zadanou úlohou popral první oddíl, následován druhým a na chvostu zůstal třetí. Myšlení nás natolik vysílilo, že jsme byli celí šťastni, že se přiblížil přírodní kuřecí plátek se zeleninovou oblohou. Na večerním nástupu jsme si zopakovali celodenní aktivity a jejich bodové ohodnocení a hlavně, že jsme vlastně vůbec nepokročili v detektivní činnosti vedoucí k vypátrání vraha pana Herce, pravděpodobně zabitého u lomu. V našem spletitém příběhu se však přeci jenom vyskytla jedna změna týkající se hereckých postav, poněvadž Otylka ala Lucka nás musela opustit a tak byla nahrazena novou zdravotnicí Lenkou. Chvilku času nám zabrala příprava zvukové a dokonce i světelné aparatury, kterou Karel ve volných chvílích po večerech na poslední chvíli vyrobil, pro diskotéky. Hudba hrála, parket, tedy asfalt, byl pln křepčících tanečnic a tanečníků a všichni se snažili ze všech vytvořit nejlepší taneční kreaci. Teď už je klid. Vyčištěné zoubky, vše umyto, prostě všechno vyvoňánkované už chrní ve svých postýlkách.
| Oddíl č. 1: | 39 |
| Oddíl č. 2: | 37 |
| Oddíl č. 3: | 40 |
Den 10.
Dnes jsme se ocitli o pár desítek let zpátky, neboť naši dnešní hlavní postavu, Hercula Poirota, vytvořila známá spisovatelka Agatha Christie již skoro před sto lety. Ale popořadě. Rozcvička se dnes nesla ve znamení Lídy, která měla tento den na starosti. Po snídani jsme se ve formě kvízu dozvěděli všechny důležité informace o naší dnešní postavě. A že jich bylo! A co dále? Od Lídy jsme dostali jeden veliký úkol – vyrobit si vězeňské mondůry. A tak jsme lepili, stříkali, malovali a stříhali až do oběda! Po obědě a poledním klidu byl rychlý nástup do bazénu, kde jsme vydrželi skoro až do večeře. Ale z vody přímo do jídelny to moc dobře nejde, a tak jsme se šli před večeří ještě projít. A ještě, že jsme to tak udělali! Po cestě jsme totiž našli holiny! A ne ledajaké, po návratu z procházky a porovnání s našimi odlitky z lomu jsme museli konstatovat naprostou shodu! Co s tím? Jediné, co jsme mohli v tuto chvíli udělat, bylo znovu si pozvat všechny podezřelé a vyzpovídat je, zda dotyčné holinky neznají. A znali! Patří prý zahradníkovi! Jenže – toho se nám k výslechu vůbec nepodařilo sehnat! Důkazů se zdá, že máme více, než dost. Ale… žádný z těch důkazů zahradníka přímo neusvědčuje! Jenže táborníci, jako by to neviděli. Pro většinu z nás je zahradník pachatel a je třeba ho zavřít. Proto bylo dobré, že jsme ještě před spánkem absolvovali noční hru, ve které jsme se podívali tak trochu do budoucnosti. V ní jsme potkali šíleného soudce, který rozhoduje jen na základě domněnek. Nepotřebuje další důkazy, nebojí se poslat člověka do vězení, aniž by se pořádně seznámil s případem. Aby nám dokázal, že to myslí vážně, zavedl nás ke stromu, kde visela jedna z jeho obětí – oběšenec. Prý ukradl v krámě 3 bonbóny. V další části cesty jsme potkali zahradníka po 30 letech žaláře. Byl velmi zesláblý a vyčerpaný. Jen stěží nám předal vzkaz, že je nevinný, že byl odsouzen nespravedlivě. Noční hra byla zakončena stylově – příchodem zpět do tábora, kde před cca 10 min. vypadl elektrický proud. A tak jsme absolvovali noční hru č. II v podobě hledání našich postýlek.
| Oddíl č. 1: | 48 |
| Oddíl č. 2: | 44 |
| Oddíl č. 3: | 45 |
Den 11.
V pořádí jedenáctý den letošního tábora jsme strávili s další známou kriminalistickou postavou, tentokrát z českého prostředí – Jiřím Kájínkem v podání Míši. Po nezbytném úvodu jsme se pustili do soutěžení. A ne ledajakého. Dopoledne nás čekal vodní pětiboj. A tak jsme pili vodu na čes, přenášeli vodu, přečerpávali ji a vůbec s ní dělali další zajímavé věci. Po obědě nás čekal již tolik oblíbený bazén a poté si pro nás Míša připravila další soutěže, kde jsme mohli získat tolik potřebné body. Např. jsme hledali kuličky ve směsi těstovin, jehličí a gumových medvídků, dále jsme na svém vlastním čele zkoušeli, zda je vajíčko uvařené na tvrdo či sirové, apod. Odpoledne nám uteklo jako voda. A večer? Večer jsme šli házet podkovami na tyč a poté jsme volili Miss a Missáka letošního tábora. Teď už ale spíme v očekávání dzítřejšího výletu.
| Oddíl č. 1: | 56 |
| Oddíl č. 2: | 50 |
| Oddíl č. 3: | 52 |
Den 12.
I dnešní den začal velkolepou rozcvičkou tak, jak většina předchozích. Rozcvičku měla na starosti Káťa, která za námi včera na otočku dorazila. Konečně jsme si mohli zatancovat „Banány na stromech“ či jak se to jmenuje. Úžasná „pohybová“ píseň, jejíž text jsme ale nikdo na tomto táboře nedokázali dát dohromady. Tedy až do příjezdu Káti. A co se stalo po rozcvičce? Běželi jsme na rybičkovou pomazánku s rajčaty. Poté, co jsme se takto hezky nakrmili, dorazil pan řidič Čapek s novým autobusem, což jsme všichni v očekávání funkční klimatizace přivítali velkým potleskem. Cesta na zámek Ječniště nám zabrala cca 1,5 hod. Ale to, co nás v cíli čekalo, přečkalo všechna naše očekávání a této doby strávené v autobuse, jistě nikdo nelituje. Nádherný jednopatrový zámek s úžasným nádvořím s kašnou a ornamenty z živých plotů. A přitom vše naprosto perfektně udržované a hlavně – skoro bez turistů. Ideální pro nás. V kombinaci s velmi ochotným personálem a skvělým počasím – ideální strávení dnešního dne. Po krátké prohlídce zámku jsme se přesunuli do místní zahrady, kde nás svoji přítomností překvapili různá zvířátka. Některá z nich se nás dokonce snažila okusovat (osel). Poté, co jsme snědli naše táborové zásoby a spočinuli ve stínu zdejšího stromu, rozběhli jsme se ještě na chvilku na zámecké nádvoří spravit celkovou fotku. Odtud vedly naše kroky rovnou do zámecké kavárny na úžasnou porci zmrzliny se šlehačkou. Posilněni touto pochutinou jsme se přesunuli rovnou do autobusu a zpět do tábora, kde nás čekala dobrá večeře s večerním koupáním. Po západu slunce jsme se převlékli do suchého a sešli se u bazénu na koncertě dua Bláňa&Jirka. A tak jsme se doslova prozpívali až do půl desáté. Prostě – velmi pěkně strávený den! Díky všem za něj!
| Oddíl č. 1: | 59 |
| Oddíl č. 2: | 53 |
| Oddíl č. 3: | 55 |
Den 13.
Jak se pomalu chýlí náš tábor ke konci, ubývají postupně síly a to se nutně musí odrazit i na obsáhlosti našeho deníku. Proto, prosíme, omluvte naší stručnost. Ráno začalo obvyklou rozcvičkou v 8 hod. Poté jsme snědli karlovarský rohlík a vyrazili na ranní nástup. Tam jsme se dozvěděli, že se běhemm dopoledne nejprve vyfotíme ve vězeňských mondůrech, které jsme si vyrobili v pondělí dopoledne. Poté jsme se šli projít do lesa, kde jsme sbírali a plnili různé úkoly. Po buchtičkách se šodó nám sluníčko seslalo celých 34 st. C, tak jsme se nastěhovali do zdejšího bazénu. Tam jsme s krátkými pauzami strávili čas až do večeře. Po ní následovala oblíbená soutěž ve zpívání (karaoke), ve které nečekaně vystoupili i někteří z vedoucích. Soutěž se nečekaně protáhla až do půl desáté, kdy jsme se odebrali do sprch a do postýlek.
| Oddíl č. 1: | 61 |
| Oddíl č. 2: | 56 |
| Oddíl č. 3: | 57 |
Den 14.
A máme tu poslední den našeho letošního tábora. Vlastně už je skoro po letošním dni, neboť v době, kdy tento deník píšeme, je již 23:57. Ale začněme hned z rána. Kromě obvyklé rozcvičky, která standartně proběhla v 8:OO (dnes pod vedením Jirky), jsme opět hádali jednu detektivní postavu, která nás doprovázela skrz celý dnešní den. Poté jsme se věnovali přípravě soudní síně. A tak jsme vyráběli paruku pro soudce, kladívko, obraz prezidenta či českou státní vlajku. Vzhledem k tomu, že jsme včera večer rozlosovali funkce soudce (Hanka Bobvošová), obhájce (Lukáš Adamíčko) a obžaloby (Jana Roučková), věděli jsme dnes, koho se zmíněné funkce týkají a kdo se má na co připravit. A tak jsme celé dopoledne strávili pořádnou přípravou na soudní přelíčení. Po obědě nás vypeklo počasí, které se navzory předpovědi umoudřilo a vysvitlo sluníčko až na příjemných 27 st. C. V tomto nešlo podnikat nic jiného, než výlet do bazénu. Ten jsme skončili v 16:30. Nekoupající se členové tábora zatím připravili soudní síň v místní jídelně. A v 16:45 konečně začalo dlouho očekávané soudní stání příjezdem hlavní soudkyně do soudní síně. Soudkyně následně přizvala obžalovaného Edu Zahradníka a po jeho příchodu zahájila soudní jednání. Následně požádala svého asistenta (Jirku), aby shrnul všechny důležité poznatky o případu. Poté byla vyzvána obžaloba a obhajoba. Následně se strhla doslova slovní přestřelka mezi obhajobou, obžalobou a soudkyní. Soudkyně byla dokonce několikrát napadena pro zaujatost v případu, neboť se zdálo, že velmi podporuje odsouzení zahradníka. Tato námitka ovšem byla vždy soudkyní okamžitě smetena ze stolu. Po bujaré diskusi nakonec hlavní soudkyně ukončila rozpravu a vyzvala obhajobu i obžalobu k závěrečným řečem. Po jejich pronesení se ujal slova soudní asistent a vyzval porotu (všechny přítomné) o promyšlení všech argumentů a vyjádření svého názoru. V následném hlasování bylo 13 hlasů pro odsouzení zahradníka a 11 proti. Verdikt poroty byl proto jasný. Zahradníka odsoudit! I soudkyně se dle očekávání přiklonila k názoru poroty a zahradníka odsoudila! To ovšem zahradníka vyburcovalo k tomu, aby, jak se říká, kápnul božskou. Najednou z něj vypadlo, že bylo vše úplně jinak. A teď to začalo. Zahradník se přiznal, že pan Karel Herec celou svoji vraždu vlastně zinscenoval. Bylo to prý proto, že se nechtěl dělit se svoji manželkou o výhru, kterou nechtěl nikomu přiznat. Doufal, že dědické řízení proběhne velmi rychle a na výhru se nepřijde. Soudkyně tomu ale moc nevěřila a mezi námi – nevěřila tomu ani porota. Žádali důkazy. V tom se ujal slova soudní asistent s tím, že všechny důkazy byly již důkladně ohledány. Jediné snad, co se dá v tuto chvíli ještě projít, je fotodokumentace. A tak jsme se dali do prohlížení fotek. Nemělo smyslu prohlížet detailní fotky jednotlivých nalezených předmětů. Proto jsme se soustředili na celkové fotografie místa nálezu. Prohlíželi jsme doslova pixel po pixelu, kousek po kousku. A najednou jsme v pozadí jedné z fotografií zahlédli muže. Po zvětšení se potvrdilo, že je to skutečně mužská hlava schovaná za jeřabinový keř. V tom manželka pana Herce, která byla též přítomna soudnímu přelíčení, vykřikla, že tohle je přeci její manžel! Chtěl se ujistit, že se vyšetřování případu nese správným směrem. A tím se, milí rodiče a přátelé, potvrdila zahradníkova výpověď. Pokud by byl pan Karel Herec zavražděn, nebude přece vidět na fotce, která byla pořízena na místě jeho údajné vraždy. Další události už nabraly rychlého průběhu. Soudkyně zahradníka okamžitě zprostila obžaloby a my mohli slavit! Nejen to, že se vlastně žádná vražda nestala, ale i to, že je náš kamarád Zahradník nevinen. Po večeři následoval letošní poslední nástup. Na něm jsme rozdělili diplomy, ceny a zamáčkli slzu nad končícím čtrnáctidenním dobrodružstvím. Po nástupu jsme si ještě krásně zazpívali u bazénu (do 22:00) a rozelši se do svých postýlek. Děkujeme všem za čtení tohoto deníku a těšíme se na další akci!
| Oddíl č. 1: | 62 |
| Oddíl č. 2: | 58 |
| Oddíl č. 3: | 58 |
