LÍCHOVY 2021 – LETNÍ TÁBOR (14 DNÍ)

24. června – 7. srpna 2021
Na letošní tábor se přihlásilo 26 klientů a celkově 22 asistentů. Pokud se Vám naše příspěvky líbí, neváhejte komentovat a případně lajkujte naš Facebook.
Tešíme se na Vaše komentáře!

Aktuální dění z letního tábora v Líchovech – živý deník.

Turisti:

Průvodci:

Den příjezdu:

Všichni jsme se už nemohli dočkat až se zase uvidíme a prožijeme letní dobrodružství. V příjemně prohřátém autobuse cesta rychle ubíhala, než nás přibrzdila policejní kontrola. Ale protože jsme vzorní, krásní, milí a neodolatelní, za chvíli jsme ujížděli dál. Přivítal nás sluníčkový a voňavý PROSAZ. Vylodění a ubytování proběhlo v pohodě, náladu ještě vylepšila dobrá večeře, a potom už jsme se dozvěděli co nás čeká.

Letos budeme putovat po Česku, tak nám držte palce ať nezabloudíme… těšíme se…

Den druhý

Na úvod vyprávění o dnešním dni bychom s vámi, čtenáři, rádi uzavřeli jednu dohodu. Abyste byli schopni číst další text, bude nutné, abyste přijali jednu dohodu, kterou jsme dnes uzavřeli se všemi táborníky. A sice tu, že slovo „hovno“, „hovínko“, „průjem“ či jakákoliv odvozenina těchto slov jsou pojmy slušné, použitelné a nikdo se nad nimi nebude pohoršovat :). Souhlasíte? Pak tedy můžeme pokračovat…

Dnešní den jsme zahájili velmi oblíbenou činností – rozcvičkou. Cvičili a tančili jsme na téma třech písní – Rybitví a Kladno od YoYo bandu a skladby Víno od Chinaski. Po báječné snídani jsme se rovnou vrhli do akce… Nejprve jsme vyzkoušeli naši paměť – které že písničky jsme ráno slyšeli na rozcvičce? Všichni zareagovali bravurně – více méně jsme dali názvy i interprety dohromady. Poté jsme počítali všechna města a obce, které se v textech písní vyskytují – zde zabodoval oddíl modrých, kteří napsali snad všechna města a obce v ČR, a proto se strefili do mnoha správných odpovědí (příště dáme za špatná města a obce záporné body 🙂 ). A co jsme hádali poté? Název dnešní obce, o které se budeme celý den bavit. Byla to jedna z obcí, které jsme slyšeli v textu písní rozcvičky. A uhodli jsme ji vcelku napoprvé – jedná se obec Řiťka! A jsme u jádra problému dnešního dne – no uvažte: „Řiťka“. Co vás první napadne? „Hov…“ A o tom byl celý dnešní den :-). Tedy až poté, co jsme se dozvěděli pár zajímavých informací o obci samotné – např. to, že přes ní jezdíme na tábor (je kousek pod Prahou), že v Řiťce bydlí např. Helenka Vondráčková či Roman Vojtek a nebo že v roce 1932 byla v Řiťce mj. evidována 2 pohostinství či kovář s kolářem. A také energetický podnik, což velmi potěšilo zejména našeho hlavního vedoucího. No a poté přešlo plynule a svévolně téma na to, co zajímalo každého – hovnologie a nauka o exkrementech :-). Hned na úvod jsme se dozvěděli o dvou nádherných slovech: koprologie a koprofágie. A co to znamená? Koprologie je vědní disciplína zkoumající výtrusy (trávení a jeho poruchy a zvířat i lidí). Zkoumá to na základě analýzy skladby výkalů. A koprofágie? To je spíše úchylka… O čem? No… jak jen to napsat…. prostě se jedná o pojídání výkalů. Je to spíše u zvířat, ale nás to tak zaujalo, že jsme si stanovili poměrně vysoký cíl – obě oblasti důkladně prozkoumat. No, do oběda času už moc nezbývalo, museli jsme se snažit – a tak jsme nelenili. Ihned jsme se pustili do výroby hoven. Každý oddíl musel vyrobit minimálně 3. A nejen vyrobit, ale zároveň do hovínek schovat zbytky potravy, která prošla trávicím traktem bez úhony. A tak jsme se pustili do výroby. Pár členů našeho tábora okamžitě pochopili a zaujali místa na mísách místních toalet. Ti, kteří nestihli obsadit vcelku omezený počet mís, se museli spolehnout na výrobu umělých produktů – z kartonového papíru. A tak jsme máčeli, trhali, mačkali, sušili, schovávali, tvarovali a sušili spousty umělých hovínek, hoven či mega hov… výkalů – každý, jak se do dané problematiky položil. Z této činnosti nás vyrušila až přestávka na svačinu. A jak jinak si svačinu představit, když už jsme nakousnuli téma koprofágie? No prostě – sedli jsme si ke stolu začali…. Na papírovém tácku pod pár útržky toaletního papíru se skrýval pravý podpapírák. Kde se vzal, netušíme, každopádně u něj byl plastový příbor. No není to výzva? Pro spousty z nás byla…. Po počátečním ostychu jsme se nechali inspirovat slovy filmu o vojákovi Čonkinovi: „Koloběh hovna v přírodě“. A pustili jsme se do akce… Vidličky a nože se začaly překotně zarývat do výkalů před námi a my už jen nestačili zírat – hovínka byla sladká a my konečně pochopily slova z filmu Dědictví: „Co to je? Vždyť je to sladký jak hovno z nutrie“. A tak jsme chutnali, mlaskali a oblizovali jsme se…. A co s časem do oběda? Začali jsme nové nosné téma: co se stane, když máme poruchu zažívání? Průjem přeci… Recept je prostý: na litr vody půl kelímku hořčice a půl kila hrubé mouky. Pokud toto smícháte, dostanete úžasnou hmotu, která je barvou, konzistencí (i chutí 🙂 ) nerozeznatelná od pravého průjmu. K tomu jsme si vyrobili a vybarvili kartonové zadnice s dírou pro vodní pistoli a šlo se na věc – nabrat a dírou vystříknout na cíl… to jsou věci, které se nám budou hodit i v praktickém životě. Občas je nutné nasměrovat nenadálý proud do správných míst. My už to umíme! A jak soutěžní dopoledne dopadlo bodově? Nejvíce bodů získal tým modrých, následovaný týmem červených a týmem bílých. A co bylo k obědu? Nabízí je jedna odpověď – hovn… Neeee, samozřejmě, že neeee… Byl výborný mexický guláš s rýží. Po obědě bylo počasí tak akorát na koupání, a tak jsme nelenili a šli rovnou na věc. A co po koupání? Jednoduchá soutěž – sedni si a prdni si… A jak si myslíte, že skončil dnešní den? Večeří určitě ne… po večeři jsme si zahráli naši oblíbenou soutěž – Máme rádi Česko. Přišel za námi oblíbený moderátor, prý vzdálený bratranec Libora Boučka a tak jsme hádali písničky, malovali jsme, povídali a hlavně získávali body. A jak to vše dopadlo? Dnešní den vyhrál tým modrých, který dostal 3 body. Druzí skončili červení se 2 body a dále bílí s 1 bodem. A večerní soutěž? Modří 33 bodů, červení a bílí shodně 26 bodů. Těšíme se na zítřek s motem: „Kdo se dnes večer neomyl, bude smrdět navždy“.

Den třetí

Třetí den jsme zahájili rozcvičkou na lidovou notečku. Během polek Pivovarští koně, Šenkýřka a Pojď sem s tím sudem jsme si zahřáli a protáhli všechny svaly v těle a nabili se veselou náladou. Zde se již pomalinku dal odtušit cíl dnešního výletu.

Nicméně na pořadu dne byla nejprve snídaně. Křupavý rohlíček, šunka, sýr a pomazánka byly tím správným startem.

Na nástupu jsme se dozvěděli, kam že se to dnes vypravíme – do Velkých Popovic. Těšili jsme se na prohlídku pivovaru, ale hned za branou se ozvaly tři hlasité západy. Duch bývalého pracovníka místní stáčírny nás zde zamkl. Naším úkolem bylo najít tři klíče a uniknout ven. Jali jsme se hledat potřebné. Cestou nás však čekaly nástrahy v podobě úkolů. Při hledání klíčů jsme museli řešit šifry, pamatovat si získané informace a dokonce otevřít číselný zámek. Nakonec jsme byli všichni úspěšní, klíče jsme našli a z pivovaru unikli. Uf.

Byli jsme rádi, protože slunečné počasí lákalo, spíš než do pivovarských sklepů, k bazénu. Takže jakmile jsme opustili pivovar, zamířili jsme k vodě. Příjemné ochlazení, a pak už hurá na oběd. Pochutnali jsme si na zapečených těstovinách. Samozřejmě nám k tomu dali i kyselou okurku.

Po poledním klidu nás čekala zátková štafeta. Úkolem bylo donést na lžíci co nejvyšší počet zátek z jednoho místa na druhé v časovém limitu. Soutěžili jsme jako draci, protože každý bod se počítá.

Abychom se vydýchali a schovali před deštěm, usadili jsme se v týmech kolem stolu, kde jsme si každý vyrobili svůj originální odznáček. Téma je vám jistě známé. A památka na tábor byla na světě. Pak jsme ještě tvořili jednu tematickou věc za celý tým. Všechny týmy ztvárnily půllitr s pivem. Jeden hezčí, než druhý. Porota to měla při hodnocení tak náročné, že musely být vysoko oceněny týmy všechny.

Čas se nachýlil k večeři, a tak jsme se přesunuli do jídelny a vyčkali českou klasiku – svíčkovou na smetaně. Byla vynikající.

Na nástupu jsme se dozvěděli, jak si po celodenním klání týmy polepšili. Modří získali 3 body a Bílí s Červenými po dvou bodech. Pak nám Óňa přečetl vzkazy z Facebooku, které nás moc potěšili. Zbývalo už jen navštívit informační centrum a vyplnit turistický deník.

Večerní program byl ve znamení soutěžní hry Máme rádi Líchovy… pardon Máme rádi Česko. Pan Libor Bouček měl sice pár minut zpoždění (zasekl se v zácpě), ale nakonec dorazil a my mohli získávat drahocenné bodíky. Dnes jsme hádali pokroucené písničky, pantomimou ztvárněné názvy českých písní a slepené fotografie. Na závěr jsme si pořádně zatančili na Kabáty a jiné super pecky. Zbývá už jen vyčistit zuby a nechat si zdát o dalším táborovém dnu.

Den čtvrtý

Cesta po krásách naší vlasti pokračovala i čtvrtý den. Na rozcvičce nás probudily rockové písničky kapely Kabát a tento úvod dne nebyl náhodný. Po snídani, která se skládala z vajíčkové pomazánky, salámu, sýra, trochy zeleniny a koláčku s marmeládou, jsme se dozvěděli, že nás čeká návštěva TEPLIC.

Mnozí z nás Teplice znají z pobytu v dětských lázních Nové lázně a skoro všichni znají a milují kapelu Kabát. Dozvěděli jsme se, že Teplice patří mezi nejstarší lázně v Čechách, že v Teplicích byla pohřbena královna Judita Durynská, že klášter byl zničen během husitských válek, že do Teplic mířili osobnosti českých i evropských dějin, že u Teplic se odehrávala veliká bitva napoleonských válek, že v Teplicích byl lazaret, že v Teplicích je prvoligový fotbalový tým, že nad Teplicemi můžeme navštívit nejdelší lanovou dráhu a že Teplice jsou docela fajn místo.

První úkol se týkal Judity Durynské. Kdo chtěl vyhrát, musel správně zodpovědět všechny kvízové otázky. Po chvilce odpočinku jsme u nás v Líchovech zprovoznili lanovou dráhu, po které jsme transportovali vzkaz o setkání dvou géniů – Goetheho a Beethovena – z přízemí do patra. Po prvních dvou disciplínách s přehledem vedl tým modrých.

Dopoledne uteklo jako voda a čekala nás výborná hrachová polévka se špagetami. O poledním klidu jsme si trochu odpočívali – někdo si narovnal záda, někdo se podíval na film, někdo si povídal nebo četl. Odpoledne bylo krásně, teplo, sluníčko. Kdo chtěl, skočil do bazénu. Ostatní trávili odpoledne po svém. Malovali jsme kamínky na památku na náš pobyt, šli jsme na výlet k lomu, hráli mölki. Před večeří jsme zakončili návštěvu Teplic krátkou připomínkou lítých bojů u Chlumce a Přestanova roku 1813. Zopakovali jsme si anatomii a procvičili první pomoc. Modří jsou stále nejlepší, na druhém místě skončili bílí a červeným se bohužel dnes nedařilo a skončili poslední.

Po večeři – skvělý krůtí řízek s kaší – jsme si předali vzkazy od vás. Všechny pozdravujeme a vzkazujeme, že se máme dobře. A večer jsme opět hráli Máme rádi Česko. Libor Bouček měl opět zpoždění, tentokrát kvůli technickým potížím. Opět jsme hádali název písničky a interpreta, pojmy a dnes přibyla i nová disciplína – bomba. Po dvou zástupcích z každého týmu si předávali krabici, ve které tikala „bomba“. Poslední, kterému „bomba vybuchla“ v náručí – rozblikala se vložená světýlka, prohrál. Bavili jsme se všichni. Dnešní soutěž Máme rádi Česko vyhrály dva týmy se shodným počtem bodů – červení a modří, bílí skončili na druhém místě.

Stejně jako včera jsme si na konec dne zatančili na naše oblíbené zpěváky a kapely a šli spokojeně spát. Dobrou noc.

Den pátý

Dneska jsme se co se týče lázní ani moc neposunuli. Navštívili jsme krásné Karlovy Vary. Hned ráno jsme se bohužel museli smířit s ošklivým počasím a plánovaná rozcvička neproběhla. Naštěstí se během dobré snídaně déšť umoudřil a my se mohli vrhnout na dopolední program s názvem „Karlovarský labyrint“. Poznávání hlášek z filmů, Minigolf, přiřazování osobností k filmům kde se vyskytují, ochutnávka oplatek a kvíz a karlovarském kraji. Všem se dařilo velmi dobře a moc jsme si to užili. Po výborném obědu- dršťkové polévce a buchtičkách se šodó a následném zaslouženém poledním klidu nás opět čekal další déšť se kterým jsme si hravě poradili a přesunuli se dovnitř. Čekalo nás trochu vytváření: výroba mýdla a koupelové soli. Vše dopadlo úžasně a my máme krásné a voňavé suvenýry!! K večeři byla také lahůdka: hovězí pečeně s houskovým knedlíkem. A pak to přišlo.. všemi milované a velice oblíbené.. KARAOKE!! Zpívalo se, tančilo, veselilo a tak dále.. však to znáte. Pak už stačilo jen skočit do peřin a těšit na další den plný zážitků. Dobrou noc!

Den šestý

Den šestý začal velmi netradičně: bez rozcvičky. A důvod? No přeci VÝLET! Tak jsme se těšili, že jsme se nemohli skoro ani dočkat. A tak jsme rychle zpacifikovali snídani a netrpělivě čekali, až se v zatáčce nad střediskem objeví pan Čapek s naším autobusem. Dočkali jsme se docela rychle, takže výlet mohl začít! Jeli jsme do Příbrami. Naši pouť jsme započali jak jinak než na poutním místě. Prohlédli jsme si Svatou horu. Významný poutní areál, který je z rozmezí let 2015 a 2016 kompletně zrekonstruován. Po prohlídce, ve které nás nejvíce zaujal výtah pro vozíčkáře z ambitu ke kostelu, jsme se konečně zakousli do chleba s karbanátkem, který nám připravili ochotně ráno v naší kuchyni. Po obídku jsme se vydali na krásnou, ale příkrou cestu z kopce do města. Nešlo se dlouho, ale pomalu. Pod kopcem jsme se spontánně dohodli, že sem budeme muset jet za půl roku znovu – v zimě to totiž bude úžasné místo pro sáňkování :-). No a po tak náročném sestupu musí přeci následovat zasloužená odměna. A ta byla vanilková, jahodová, čokoládová, tiramisu, višňová… :-). Jistě chápete, co tím myslíme. Po odměně jsme se vydali k zaslouženému odpočinku ke krásnému rybníčku, kde plavali kapři velcí jak sloni… no dobře, trochu menší, ale pro nás neskutečně velcí. Po příjezdu zpět do tábora jsme se přestěhovali k bazénu, kde jsme s vděčností pobyli až do večeře. A co bylo poté? Další díl soutěže Máme rádi Česko. A tentokrát trochu výjimečný! Nejen že nás navštívil náš polský kamarád a moderátor podobné soutěže v Polsku pan David Polakovski. A to nebylo vše! V rámci soutěže jsme měli připravené historické okénko, ve kterém jsme se dozvěděli spousty zajímavých informací z úsvitu českých dějin, resp. ze starých pověstí českých. Zjistili jsme, kdo je Praotec Čech, kdo Kazi, Teta a Libuše, kdo je Horymír se Šemíkem, kdo Ctirad se Šárkou a Vlastou, kdo byl Bruncvík. A abychom si to lépe zapamatovali, připravili nám naši chataři úžasné vystoupení, ve kterém všechny klíčové příběhy sehráli. To byla nádhera! A pak jsme zase soutěžili a soutěžili a soutěžili až do tmy. A to je konec dnešního příběhu, přátelé. Moc děkujeme za pozornost a zítra budeme pokračovat :-).

Den sedmý

V pátek jsme se probudili do slunečného dne. V rámci rozcvičky jsme sázeli rýži do chvíle, až nás začali bolet záda. Posnídali jsme nejen po anglicku – párky s hořčicí. Následoval krátký exkurz do české literatury 19. st.

Pavel nám připomněl slavnou Boženu Němcovou a její Babičku. Následně nás čekali úkoly inspirované tímto slavným dílem. V táborovém okolí nás čekala ptačí pírka, která nesla další pokyny!!!

Naše týmy musely pírka, na kterých byla slova, najít a poté poskládat z nich větu. Věta každému týmu přikazovala odpoledne zinscenovat podobu postavy Babičky. Nápovědou může být dopolední výklad. V průběhu dopoledního programu nás navštívila kamarádka Káta Silná. Rádi jsme ji po čase viděli.

K obídku se podávalo kuře na paprice s těstovinami. Polední klid zpestřilo kino – Babovřesky 2. Odpoledne začalo „Babičinými“ postavami u bazénu. Zhlédli 3 velmi originální zpracování.

Následovalo vodní sportování u bazénu- lovení předmětů, plavání na rychlost a potápění na čas. Nesmíme zapomenout chytání bronzu. Později jsme se přesunuli do sucha. Voda byla vyměněna za mouku. Úkolem bylo přesunout jednotlivě co nejvíce mouky po malých dávkách, a to vše v 5 minutách.

Odpoledne zakončila vodní válka – všichni proti všem. V hlavních rolích – míčky, voda a akce!!!!

Povečeřeli jsme hranolky a steak, bylo to výborné. Poté následoval tradiční večerní nástup, kde jsme neopomenuli ani naše olympijské úspěchy – Juda a vodního slalomu.

Večer jsme spojili s naším oblíbeným pořadem Máme rádi Česko. V této epizodě nechyběly hudební ukázky, malování přísloví, názvů filmů a povolání a poznávání celebrit. Atmosféra byla skvělá a těšíme se na další den.

Den osmý

Vážení přátelé, dnes to bude stručné. Všichni jsme zničeni po náročném dni zakončeném stezkou odvahy. Než se pustíme do vyprávění, musíme nejprve starostlivým čtenářům sdělit, že upíři, bludimíry, bubáci, skřeti a jiná lesní havěť nebyla schopna ulovit žádného člena naši noční výpravy a tak jsme se všichni za doprovodu občasných výkřiků a někdo i s hnědou čárkou vrátili do táboru. Když by někdo nevěděl, co je to hnědá čárka, nechť si přečte první táborový den a jistě bude vědět.

K snídani byl běžný obložený talíř doplněn marmeládovou koblihou. Následně jsme si upekli perník, jež jsme se snažili prodat potřebným, kde policisté se snažili tento obchodní koloběh narušit a musíme říct že velmi úspěšně A proč perník? No protože město dnešního dne bylo Pardubice a to jak všichni víme je proslulé pardubickým perníkem.

Polední klid jsme si užívali s vynikající kulajdou a neméně dobrým přírodním sekaným řízkem doplněným bramborovou kaší.

Ne všichni klienti mají rádi bazénovou studenou vodu, atak byla možnost zabavit se jako každé odpoledne jinak. Vyzdvihnu jediné, dle mého pozorování, vede čmárání na kamínky na plné čáře. Výroba raket byl poslední úkol. Byla to výroba raket sloužící pro odstřelování sousedního města HK. Kdo zná, tak porozumí. Napovím, že zkratka HK, rozhodně není houskový knedlík. Bohužel, na ostřelování nebylo čas, to bude uskutečněno při nejbližší vhodné situaci.

Na závěr nám ještě zbývá doplnit, že k večeři byl špenát, chlupaté knedlíky a hovězí na česneku.

Den devátý

Je neděle lehce po půl osmé a ze spánku nás nenápadně budí kapky deště. Dnes máme odpočinkový den, takže jsme zproštěni ranní rozcvičky. Po pravidelných hygienických úkonech se přesouváme rovnou na snídani.

Rohlík s vajíčkovo-ředkvičkovou pomazánkou nám zaplňuje bříška. Setrváváme v jídelně, kde je přichystané promítání. Na velkém plátně shlédneme exkluzivní pozdrav od Pokáče. Dále na řadu přichází asociační videa z minulých let. Hodně se bavíme. Posledním promítáním je rozhovor, který vede nám velmi dobře známý kamarád David Polák se zpěvákem a textařem Pekařem.

V čase, který nám ještě zbývá do oběda, si uklízíme pokoje nebo dokončujeme ranní hygienu. Někteří máme uklizeno jedna dvě, někteří máme práce o drobet více. Odbíjí dvanáctá hodina a setkáváme se opět v jídelně. Tentokrát si pochutnáváme na uzené polévce a masu v mrkvi s bramborami.

Během poledního klidu se nám lehce proměňuje osazenstvo tábora. Loučíme se s Davidem a Davidem (s Hankou a Ivčou jsme se rozloučili už včera). Na památku od nás přijímají kšiltovky se jmény nás všech. Jsme sice smutní, vítáme však i tváře nové. Přijíždí Lída, Petra, Vlastík a Petr.

Odpolední program je ve znamení klidu, odpočinku a volného výběru činnosti. V nabídce je zdobení perníčků, hraní společenských her, malování, šperkování turistických deníčků, počítačový koutek nebo procházka do okolí. Rozmísťujeme se a měníme aktivity dle svých přání.

Jelikož není dobré celý den jen prosedět na zadku, dáváme si před večeří půlhodinovou rozcvičku. Protahujeme svaly, rozproudíme krev a trochu se i zpotíme. To vše za doprovodu veselé hudby. K večeři se nacpáváme zaslouženou plněnou paprikou, rajskou omáčkou a rýží.

Večerní program se nese v stejném duchu, jako odpoledne. Podle svých preferencí si vybíráme hru Mölky, šipky nebo lidské Člověče, nezlob se. Někteří stíháme her i více. Hodně se smějeme a vše nám jde moc pěkně.

Ještě poslední šipka – do postele. A to je konec. Tak zase zítra 🙂

Den desátý

Těšíte se na další povídání? Kdepak, nic takového. Dnes to bude krátké, opravdu krátké a vezmeme to hezky chronologicky.

Ráno budíček a pak snídaně. Překvapení se nestalo, zase obložený talíř s pečivem. Do Liberce, spíše na Jizerskou padesátku, jsme vyrazili z pěkně uklizených pokojíčků a s plně dokončenou ranní hygienou. Bohužel bez sněhu, ale za to s krásnými lyžemi, jsme vyrazili na trať. Běžci měli celý doprovodný tým, jako je výživový poradce, masér nebo trenér. Není náhoda, že jsme lyže nasadily na nožky závodníkům a zkoumali, kdo nejrychleji zvládne přesně určenou vzdálenost.

Polední klid jsme využili pro zpracování cibulové polévky a vepřového guláše s těstovinou.

Odpoledne byla přehlídka, možná to byla drezůra, lachtanů ve zdejší průzračně čisté vodní nádrži, která měla asi 25st C. Další soutěž se jmenovala mobilní buřt. Vypadalo to jednoduše. Za zády si držíte klacek a nad hlavou, na horním konci, máte zavěšen buřt, namočen do hořčice nebo kečupu, do něhož se snažíte kousnout. Na večeři jsme to museli všichni vzít přes koupelnu, aby jsme nepohoršili šéfa zdejší kuchyně, jež pro nás připravil plněné masové knedlíky se zelím. Byla to vlastně kuchařka, takže né šéf, ale šéfka. Kdo se má v tom dneska vyznat…

Po večeři nás navštívil opět Libor Bůček s oblíbenou hrou Máme rádi česko. Cestou do postýlek jsme se dozvěděli, jak dnešní soutěžení skončilo. Teď už je klid, všichni spí, tedy až na pár vyjímek, jež se účastní pozdního večerního plánování, co zítra. Dobrou noc.

Den jedenáctý

Probudili jsme se do slunného dne, nic nám tedy nebránilo začít den rozcvičkou. Poté, co jsme si dali pěkně do těla jsme se nasnídali a těšili se na dopolední program pod vedením Peti a Vlastika.

Dnes jsme navštívili Moravskoslezský kraj, konkrétně města Štramberku a Nový Jičín. Perníkovou pochoutku, Štramberské uši, zná téměř každý, ale proč se pečou zrovna ve Štramberku? Pověst praví, že obyvatelé města, jemuž se přezdívá moravský Betlém, našli v místě vojenského tábora kočovných Mongolů, kteří trápili obyvatele Moravy svými výpady, pytle plné uřezaných uší nepřátel. Všechny týmy se musely zhostit nelehkého úkolu, musely v okolí tábora najít zbytky těchto děsivých mongolských trofejí a dopravit zpět do Mongolska. Můžeme vás ujistit, že žádný z táborníků neutrpěl na těle ani na duchu a všichni jsme mohli navštívit novojičínskou firmu, proslulou i za hranicemi naší vlasti, TONAK. Vyrobili jsme si klobouk, který jsme nadesignovali dle své fantazie. Vznikly naprosto originální a vkusné pokrývky hlavy. Pak už nám nic nebránilo si pochutnat na sekané a bramborové kaši.

To co nástroje čekalo po poledním klidu, bylo učiněné rodeo. Dojel za námi doopravdický kovboj ze Šumavy. Z toho, co nám Jimmy a jeho kůň Mars předváděli, nám lezly oči doslova z důlků. Jen neradi jsme se s Jimmym loučili. Po večeři a nástupu nás čekalo další klání Máme rádi Česko, emoce se daly doslova krájet.

Dnešní den byl opravdu nabitý a my se už teď těšíme, co nás čeká zítra.

Den dvanáctý

Ahoj příznivci našeho táborového deníčku. Omlouvám se předem za stručnost. Krásné tóny z živé hudby nás opily natolik, že jsme si tak trochu posunuli večerku a nyní se opravdu už nenašel žádný vášnivý písař.

1. budíček
2. snídaně – obložený talíř, pečivo, borůvkový koláček
3. zapamatuj si nakoupený košík
4. obleč se, ať nezmrzneš
5. postav si sněhuláka
6. oběd – gulášová polévka, vdolky
7. polední klid
8. koulovačka
9. vyrob si pouťovou růži
10. středověká pouť s lehkým hazardem
11. večeře – pečená kuřecí čtvrtka, šťouchané brambory
12. tanec na živou hudbu

…tak zase zítra…

Den třináctý

Dnešní povídání bude trochu stručnější, snad nám prominete. S úbytkem sil jsou teď pro nás dny delší a delší. Dnešek jsme započali netradičně – bez rozcvičky. Po včerejším bouřlivém večeru to ani jinak nešlo. Během dopoledne byla spousta času na aktivity pod střechou. Bylo to hodně dáno tím, že od rána pršelo a pršelo. Program si vzal Karel I. a zavedl nás do 25 Kostelců po celé ČR. Nejdřív jsme ovšem museli po celé budově posbírat fragmenty panelů, které nám napověděly, která že města v tento den navštívíme. Byli jsme velmi šikovní a vše jsme sesbírali v úžasném čase. V závěru dopoledne dokonce došlo i na burzu jednotlivých dílků, a to tehdy, když jsme zjistili, že nám chybí to, co má zrovna druhý oddíl. Nejlépe si v tomto klání vedli červení, na druhém a třetím místě následovaní modrými a bílými. Po obědě jsme se vrhnuli rovnýma nohama do další hry „přitáhni si svoji svačinu“. Venku déšť neutichal, a tak jsme vše zvládli z balkónu. Ale co se nestalo. Každý měl ve svačině tajný vzkaz – měl jít na svůj pokoj, nikomu nic nesdělovat a čekat na další instrukce. To bylo ale tajemné! A tak jsme čekali, co a jak bude. Nakonec jsme museli plnit dva velmi roztodivné úkoly – ze sousedních pokojů k nám přišli postupně naši kamarádi – sousedi, přinesli lavor s bonbóny a my jej měli poslat dále. Dalším úkolem bylo převyprávět dalšímu pokoji pohádku. Roztodivnou pohádku o PSOVI, MUCHOMŮRCE A HRUŠCE. Její převyprávění jsme zvládli na jedničku. Původní i finální verze se více méně shodovaly. Rozdíl byl jen v počtu slov – postupem času je pohádka poněkud ztrácela. A co bylo po večeři? Nejprve jsme si zahráli oblíbenou hru „Najdi prdící židli.“ To bylo legrace! Poté jsme tři židle rozmontovali a vyrobili z nich detektor lži. A zábava pokračovala :-). A co bylo poté? No přece soutěžní hra „Máme rádi Česko!“ Nádherný večer. Dnes poprvé se slepou mapou. Takže jsme kromě hádání písničky hádali i polohu největších českých měst. A že jich bylo! Soutěž končila skorem po půl desáté! A teď? Všichni už spinkají. Dobrou noc.

Den čtrnáctý

A je to tu. Poslední den je za námi a zítra ráno domůůů. Někdo se těšil od počátku na dnešek, někdo poslední den probrečel. Dnes jsme už žádné město nenavštívili. Ranní obložený talíř byl následován rozdělením účastníků táboru do jednotlivých skupin, které se následně věnovali zájmovým aktivitám, bez bodování. Prostě jsme si užívali pohodu posledního dopoledne. Ani po obědě (čočková polévka, holandský řízek s bramborem) se žádné body nerozdávali. Jeník, náš hlavní a jediný kytarista, rozvlnil struny a k tomu nám i zazpíval. Přitom se nám krásně balilo a pěchovalo špinavé prádlo do kufrů. Pár jedinců se vydalo do koupelen, aby domů přijeli pěkně vyvoňánkovaní. K večeři byl vepřový řízek s hranolkami. S údivem jsme sledovali, jak vše mizelo do posledního kousku z talířů. Máme rádi česko byla poslední a jediná bodovaná soutěž dnešního dne. Kdo zná, tak ví, že se zde hraje také kolo štěstí a věřte, že bílý oddíl si z šestnácti možností vytočil právě nulu, čímž se z prvního místa propadl na poslední. Velké zklamání bylo vidět na bílém týmu, ale co, je to přeci jenom hra… A tak jsme završili poslední táborový den LÍCHOVY 2021