Vyhlídka – letní tábor 2026

25.7. až 8.8. 2026

Letos jsme zamířili mezi rybníky a to do jižních Čech. Naše nová základna je v obci Lutová pension Vyhlídka.

Den 0

Potom co nás nabral autobus čekala svižná jízda na jih mezi rybníky. Letos to začalo netradičně sotva jsme vynosily kufry z autobusu už se bečelo na večeři. A proč takový spěch? Čekalo nás totiž ještě divadelní představení. Zahrály nám herci z divadla Alta z Hluboké nad Vltavou, hru Milostné šachy. Při košilaté komedii jsme se od srdce zasmály a bylo to příjemné přivítaní s letošním táborem. Po skončení jsme se s herci vyfotili a ještě hodně zasmáli nad různými historkami. Poté už jsme museli běžet do svých pokojíčků se zabydlet, aby jsme měli kde spát.

Den 1

Dnes jsme si dovolily přispat, protože je neděle. Vynechali jsme tedy rozcvičku a den začaly až kontinentální snídaní.

Po snídani jsme konečně zahájily program s tématem letošního tábora, které by určitě ocenil i sám Karel Svoboda. MUZIKÁLY! Hurááá! A rovnou jsme do toho skočily po hlavě.

Rozdělily jsme se do tří týmů, ve kterých jsme vymysleli názvy a muzikálové pokřiky, a tak vznikly týmy Sestry v akci, Rebelové a Modrý Portugal. Teď už nic nebránilo tomu, abychom začali prvním muzikálem, kterým byl Krysař od Daniela Landy.

Každý tým měl za úkol vytvořit svou přátelskou krysu a výsledná provedení byla opravdu originální. Jedny z nás vsadili na textil, druzí na papír a třetí na recyklaci nejrůznějších dalších materiálů. Víc už jsme dopoledne nestihly a pomalu se přiblížil čas oběda.

Občerstvili jsme se Frankfurtskou polévkou a vepřovým na hořčici s rýží. Hned po poledním klidu jsme se vrhly na akční soutěžení, chytání krys do pastiček a vyvádění z bludiště. Zbyla nám ještě chvilka času na výběr skladby a přípravu scénky právě z muzikálu Krysař.

K večeři jsme si pochutnali na rybičkové pomazánce a potom už jsme se pustily do příprav svých scén. Na závěr večera jsme si všechny scénky s potěšením zahráli.

A tak jsme úspěšně odstartovali letošní muzikálové dobrodružství, a jestli bude každý další den stejně nabitý jako ten dnešní, máme se rozhodně na co těšit!

Den 2

Muzikál muzikálů: Bídníci

Hned ráno jsme se probudili jako praví francouzští revolucionáři. Po poctivé rozcvičce jsme se posilnili snídaní, která nám dodala dostatek energie na dobrodružství v ulicích Paříže.

Protože na chleba nebylo, nezbývalo nám než si vyrobit zločinecké škrabošky a vydat se pro něj trochu nepoctivou cestou. Cestu k pekárně však střežili dva neúprosní strážci, a tak některé z nás jejich bdělému oku neunikli a skončili na galejích.

Náročné loupení nás pořádně vyčerpalo, a proto přišla vhod odměna v podobě výborného oběda – slepičí polévky a slavnostního řízku s bramborovým salátem. Uznejte sami, po takové hostině si polední klid rozhodně zaslouží každý.

Odpoledne jsme se plní sil a revolučního odhodlání pustili do výroby týmových vlajek. Každý tým přišel s vlastní myšlenkou, která ho měla dovést k vítězství – bojovalo se za správný čas, proti smutku i proti ochucovadlům. Fantazii se zkrátka meze nekladly!

S vlajkami v rukou jsme se pustili do stavby barikád, které následně dobývaly zbývající dva týmy. Nebyl to vůbec lehký úkol, ale díky spolupráci, odhodlání a troše taktiky se všem podařilo splnit svůj cíl.

K večeři nás čekaly špagety Aglio e Olio v pravém italském stylu. Pro některé to byla příjemná novinka, jiné tato specialita úplně nepřesvědčila, ale hladový nezůstal nikdo z nás.

Večer jsme si spravili chuť při veselých hrách a za vydělané táborové peníze jsme si užili spoustu zábavy v otevřeném bídnickém hostinci. Smíchu bylo tolik, že by se za něj nestyděl ani Gavroche.

Vive la France! 🇫🇷 Zítra nás čeká další muzikálové dobrodružství a my už se nemůžeme dočkat, kam nás zavede.

Den 3

Když se pohádka stane muzikálem: Princové jsou na draka

Za zvuků královských fanfár nastoupili všichni poddaní na nádvoří ke společné rozcvičce. Poté jsme zasedli ke královské snídani a mohlo se začít panovat.

Celé dopoledne jsme se věnovali nelehkému úkolu – postavit pořádnou zeď. Vždyť přece „Dělání, dělání, všechny smutky zahání“. Jenže ono to není jen tak. Nejdřív bylo potřeba vyřídit všechna povolení, sehnat výpis z katastru, najmout zedníky… a pak už se konečně mohlo stavět. Při práci se nám dokonce promíchaly týmy, takže na stavbě museli spolupracovat úplně všichni.

Když už to vypadalo, že je zeď hotová, objevili se záškodníci a začali nám ji bořit. A tak nezbývalo nic jiného než začít pěkně od začátku.

Po náročné práci přišel zasloužený oběd – letecký krém a hudry hudry s plůtkem. Po poledním klidu jsme se znovu pustili do stavby. Tentokrát už týmy věděly, co mají dělat, a práce šla krásně od ruky. Radost ze stavění se ale na malou chvíli zvrtla ve spontánní bitvu poddaných. Jestli šlo o boj o přízeň panstva, nebo v nás ještě doznívala francouzská revoluce z předešlého dne, to už se asi nikdy nedozvíme.

Před večeří jsme si vyrobili figurky pro svá království. Jejich pravá chvíle ale přišla až večer. A co jsme si dali k večeři? Smutek z nepovedené slivovice! Naštěstí jen ten z jídelníčku. Chvíli jsme nechali večeři slehnout a pak se pustili do velké královské hry, ve které bylo cílem získat co nejvíce figurek ostatních týmů do vlastního království.

Úkol to nebyl vůbec jednoduchý. Cestu za vítězstvím komplikovaly nejrůznější překážky, zapeklité úkoly i soupeři, kteří se svých figurek rozhodně nechtěli vzdát. Nakonec si ale každý tým vedl statečně a v každém království přece jen někdo zůstal.

A pak už zazvonil zvonec… a pohádky je konec.

P. S. Poznali jste, jakými pohádkovými laskominami jsme si během dne plnili bříška?

Den 4

Divadelní prázdniny.

Dnes jsme měli divadelní prázdniny. Sice jsme nezkoušeli ani nehráli žádný muzikál, ale o umělecké podněty nebyla nouze ani dnes.
Po rozcvičce a vynikající snídani jsme se sešli na nástupu, kde jsme se dozvěděli, že za chvíli budeme mít návštěvu.
Přijela za námi paní Lenka s velkou hroudou hlíny. Rozdělili jsme se na dvě skupiny. Jedna šla na procházku a druhá obklopila stoly plné vykrajovátek, špachtliček, razítek a dalších věciček. Dostali jsme kouli hlíny, ze které jsme si mohli vymodelovat mističku, přívěsek, obrázek… prostě, co jsme chtěli. Bylo to moc fajn. Stihli jsme si uplácat nejeden výrobek. Pak jsme se vyměnili s druhou skupinou.

K obědu jsme si dali hovězí vývar a hovězí Stroganov. Po poledním klidu nás čekala velká oslava. Aleš a Martinka slavili kulaté narozeniny. Pohostili nás medovníkem a bublinkami. Povídali jsme si a užívali společnost nás všech.
Překvapením ale ještě nebyl konec. Po páté hodině jsme z altánu zaslechli muziku. Šli jsme se tam podívat a zjistili jsme, že přijela kapela. Hurá! Čtyři muzikanti to pořádně rozjeli. A my taky, tančili jsme, zpívali jsme a užívali jsme si večer.

K večeři jsme měli čočku s kyselou okurkou. A pak už jsme šli na kutě. To vedro a spousta zážitků nás docela unavilo. Ale byla to paráda! Nabereme síly a těšíme se na zítřek.

Den 5

Ráno jsme se probudili do krásného, ale poněkud teplého rána. Rozcvička nám sice trochu rozproudila krev, ale opravdu jen trochu. Přeci jen už za sebou máme téměř celý týden pobytu. Následovala tradičně skvělá snídaně. Na ranním setkání jsme se dozvěděli téma dnešního dne – muzikál My fair lady. Přes všeobjímající horko jsme se odvážili na krátkou procházku k lesní kapli. Jako čiperné květinářky jsme se snažili natrhat kytici z lučního kvítí. V kapli byla sloužena mše, jen jsme na koukli a prohodili pár slov s místními. Před obědem začalo jít do tuhého, cestou zpět jsme hledali různobarevné pytlíčky s body. V pytlíčkované vyhrálo družstvo Sestry v akci a utekly ostatním s velikým náskokem, Modrý portugal byl druhý a Rebelové jen s malým propadem třetí. Po obědě „od sklepa po komín“ a polévku „z naší zahrádky“ jsme si trošičku odpočinuli a šli jsme znovu do akce. Trochu nás brzdilo horko, proto jsme se rozdělili podle skupin a snažili se být co nejvíc ve stínu. Zkoušeli jsme si jazykolamy, tichou poštu a květiny z drátků. K večeři jsme si dali vajíčkovou pomazánku. To nejkrásnější nás ale teprve čekalo. A to hned třikrát. Volali jsme Jirkovi Blektovi k narozeninám a pozdravili jsme ho. Za druhé Markéta s Katkou to bez nás už nemohly vydržet a přijely místo zítra už dnes. A nakonec nás čekal Výroční ples. Všem nám to náramně slušelo, chlapci byli galantní, děvčata usměvavá, hudba inspirující. V taneční soutěžili zvítězila Janička Roučková, druhá byla Lucka Dědečková a třetí byla Martinka Vlasáková. Rudý úplněk to vše sledoval a přál nám dobrou noc.

Den 6

Vedro padlo na Lutovou!

Podle předpovědi nás čekal nejteplejší den celého pobytu. Vedoucí se sice od rána tvářili, že nás čeká klasický muzikálový den s Malou mořskou vílou, ale my jsme je rychle prokoukli. Hned po rozcvičce a snídani jsme běželi zabalit plavky, pití a opalovací krém, protože bylo jasné, že dnešní dobrodružství bude hlavně ve vodě.

Vyrazili jsme do Třeboňského vodního světa, protože jen tam se dal dnešní pařák přežít. Našli jsme si krásné stinné místo pod borovicemi a pak už nebylo na co čekat. Většina z nás se okamžitě rozeběhla do některého ze čtyř bazénů plných vodních atrakcí a skluzavek.

Než jsme se stačili pořádně vyřádit ve vodě, nastal čas oběda. S sebou jsme měli připravené balíčky s výborným hamburgerem, perníkem, šťavnatou broskví a pitíčkem. A protože jsme byli na koupališti, nemohla chybět ani ledová tečka. Přiznejme si, nedat si v takovém vedru nanuka by byl skoro hřích.

Po obědě se většina z nás spokojeně natáhla na deky do stínu borovic. Z reproduktoru se mezitím linuly příjemné tóny audiopohádky Malá mořská víla, která nás na chvíli přenesla do podmořského světa a některé téměř ukolébala ke spánku.

Než jsme se nadáli, byl čas se ještě několikrát osvěžit v bazénech a pomalu vyrazit na autobus zpět. Přiznáváme bez mučení, že volný čas před večeří jsme využili hlavně k odpočinku. Takové horko totiž umí člověka pořádně unavit.

K večeři nás čekaly voňavé bramboráky, které mnohým připomněly kuchyni našich maminek a babiček. A protože správný letní den si zaslouží i letní kino, zakončili jsme večer u filmu Přání k narozeninám: Křtiny, u kterého o smích rozhodně nebyla nouze.

Teď už ale opravdu dobrou noc. Nechte si zdát o třeboňských rybnících, chladivé vodě a stínu borovic, který dnes přišel vhod úplně každému.

Den 7

Probudili jsme se do krásného slunečného dne. Po včerejším vodním dobrodružství jsme se báječně vyspali a den odstartovali rozcvičkou za zvuků legendárních hitů skupiny ABBA. S takovou hudbou se hned vstává o něco lépe!

Po snídani, ranní kávě a nástupu na slunné terase jsme se dozvěděli spoustu zajímavostí o muzikálu Mamma Mia!. Přenesli jsme se alespoň na chvíli na sluncem zalitý řecký ostrov a zjistili, že hlavní hrdinka Sophie pátrá po tom, kdo je její tatínek. A protože bez pořádného pátrání by to nebyla ta pravá Mamma Mia!, čekala podobná výzva i nás.

Po týmech jsme se vydali na pátrací misi podle indicií. Všem se bez větších problémů podařilo najít zašifrovaná místa, kde na nás čekaly otázky, jejichž odpovědi jsme si pečlivě zapisovali do záznamníků. Každé stanoviště zároveň ukrývalo další nápovědu, kam pokračovat. Celkem jsme navštívili tři významná místa v Lutové a nakonec se všechny týmy sešly u kostela, kde jsme své zápisky odevzdali a společně zkontrolovali správné odpovědi. Všichni obstáli na výbornou, a tak nic nebránilo tomu vyrazit na oběd – cibulovou polévku se sýrovými knedlíčky a rajskou omáčku s masovými kuličkami a knedlíkem.

A pak přišel náš oblíbený polední klid. To je přece téměř posvátný čas.

Odpoledne jsme se přesunuli do pravé řecké taverny. Čekala nás ochutnávka středomořských specialit a každý dostal svůj degustační talířek. Nechyběla masová kulička, artyčok, olivy, sušená rajčata, tzatziki ani závitek z vinného listu plněný rýží. Sladkou tečku obstarala baklava, chalva a mandle. A protože jsme byli pomyslně v Řecku, nechybělo ani řecké pivo, retsina a ouzo.

Posílení dobrotami jsme se přesunuli na hřiště, kde už byl připravený olivový trh. Na šesti stanovištích jsme plnili nejrůznější úkoly a za jejich splnění získávali Luty (místní Lutovskou měnu). Za deset Lutů bylo možné koupit jednu olivu a cílem bylo nasbírat oliv deset. Soutěžení nás moc bavilo, chytali jsme ryby, zdolávali slalom, hráli štronzo nebo stavěli vlastní Santoriny. Všem týmům se podařilo potřebný počet oliv získat. Nejrychlejší byl zelený tým, těsně za ním skončil žlutýa třetí místo obsadil tým modrý.

S radostí jsme vyrazili na večeři ve středomořském stylu – těstoviny s citronovou omáčkou a lososem. Lepší tečku za řeckým dnem jsme si snad ani nemohli přát.

Večerní program nesl název Velká tlustá řecká svatba, ale ve skutečnosti se za ním skrývala oslava narozenin naší milované Elišky. A jak už to v muzikálu Mamma Mia! bývá, ani tady nechyběla pořádná rodinná atmosféra, spousta smíchu a hudby. Na stole se objevil dort, slané občerstvení i dobré pití. Jéňa nám krásně zahrál, společně jsme si zazpívali, zatančili a Elišce popřáli jen to nejlepší.

Bavili jsme se tak skvěle, že jsme si ani nevšimli, jak rychle se setmělo. A tak už nezbývá než popřát Elišce ještě jednou všechno nejlepší k narozeninám, poděkovat za další nádherný den a zalehnout do postelí.

Dobrou noc… nebo jak by řekla ABBA – Thank You for the Music!

Den 8

Neděle znamená jediné, žádná rozcvička. Mohli jsme si tedy trochu přispat a ráno si užít téměř zámecký život, protože se šlo rovnou na snídani.

Za zvuků fanfár jsme se přenesli do časů Karla IV. a proměnili se ve zbrojnoše, panoše a služebnictvo na hradě Karlštejn. Jenže kdo zná muzikál Noc na Karlštejně, ten dobře ví, že na hrad mají přístup pouze muži. A než dorazí král se svou družinou, musí být všechno dokonale připravené.

Nejdříve bylo potřeba postarat se o hradní prádlo. Posbírat rozházené ponožky a správně je napárovat, byla pořádná dřina. Každý nalezený pár ale ukrýval naši táborovou měnu (Luty) a to byla motivace, která nás nutila hledat opravdu pečlivě.

Když byly ponožky konečně na svém místě, přišel čas připravit královskou hostinu. Každý tým si vylosoval středověký recept a podle něj musel na tržišti nakoupit všechny potřebné suroviny. V nabídce byly samé vyhlášené speciality, Karlovy svitky, Eliščino tajemství nebo Karlův mok. Jenže kvalitní suroviny něco stojí, a tak jsme brzy zjistili, že ne každý má Lutů dostatek. Nezbylo tedy nic jiného než se vrátit do práce a napárovat ještě pár ponožek navíc.

Po návratu z tržiště nás čekal další úkol. Hrad musel zářit čistotou, aby se král nerozhněval, že jeho služebnictvo zahálí. Povlékání peřin ve dvojicích se ukázalo jako větší umění, než jsme čekali. Některým týmům šla práce od ruky, jiné budou muset ještě trochu potrénovat.

Naštěstí se přiblížil čas oběda. Zeleninová polévka a kuře na paprice nám dodaly sílu na odpolední dobrodružství. Po poledním klidu jsme si mysleli, že nás čeká klidné odpoledne. Jenže kdosi po celém okolí rozházel naši oblíbenou píseň Lásko má, já stůňu. Jednotlivé útržky jsme sice postupně našli, ale každý z nich skrýval také záludnou otázku z příběhu Noci na Karlštejně. Naštěstí jsme dávali pozor a všechny otázky jsme zvládli správně zodpovědět. Nakonec jsme z písničky složili celý text a kdo ví, možná si jí někteří z nás cestou i pobrukovali.

Když bylo všechno připraveno, pustili jsme se do chystání královské hostiny. Každý tým podle svého receptu vytvořil připravené dobroty a nezbývalo než čekat, až je panovník ochutná.

Než dorazil, stihli jsme ještě povečeřet. Na stole nás čekala výborná řepová pomazánka s čerstvě rozpečeným chlebem.

Po večeři jsme se sešli na nádvoří, rozdali si hradní poštu a s radostí si přečetly vzkazy z domova. A protože na Karlštejně přece ženy nesmějí, musely jsme vymyslet plán, jak je na hrad dostat. Večer jsme proto věnovali výrobě převleků, aby se z našich děvčat stali dokonalí panoši. Až budou převleky hotové, možná na hradě znovu zazní slavná věta: Na hradě je ženská!

Na úplný závěr jsme společně ochutnali připravené dobroty z královské hostiny. Po takovém dni jsme uléhali do postelí s pocitem, že by z nás měl Karel IV. určitě radost.

Tak ať žije král!

Den 9

Lotrando a Zubejda

Dnes jsme bojovali s loupežníky a zachraňovali princeznu. Ale nejdříve jsme se řádně protáhli na rozcvičce a posilnili výtečnou snídaní.
Pak jsme si vyslechli prosbu krále a královny, jestli se nepokusíme zachránit princeznu, kterou unesli loupežníci. Nenechali jsme se dlouho prosit a hned vyrazili na loupežnickou stezku.
Cestou jsme hledali stužky, které cestou vypadly z kočáru, hledali jsme diamanty, které se uvolnily z královské koruny, vyrobili jsme si meče a šavle na loupežníky, prošli jsme úzkou soutěskou, zahnali jsme vlky, vyluštili jsme tajný vzkaz od princezny, prošli jsme močálem i mlhou a přelstili jsme skřeta, který hlídal princeznu.
Princeznu jsme přes všechny útrapy v pořádku dopravili domů. Královští rodiče byli moc rádi, odměnili nás pokladem a pozvali nás na hostinu.
Měli jsme vynikající vývar s nudličkami a krkovici se šťouchanými bramborami.
S plnými bříšky jsme se odvalili do postelí a spokojeně trávili.
Odpoledne jsme si pak mohli vybrat, kam nás srdce táhne. V nabídce bylo odpočívat, uklízet, luštit křížovky, hrát hry, tvořit tužky, malovat kamínky, navlékat náramky, nebo se dívat na pohádku Lotrando a Zubejda.
Večeře už nebyla královská, ale i tak moc dobrá. Halušky s brynzou a slaninou.
Večer jsme pokračovali ve volné zábavě. Koukali jsme na film Mamma Mia! 2.
A pak už na nás čekaly jen postýlky, abychom načerpali energii na další den. Dobrou noc!

Den 10

Dnešek, tedy úterý, byl dalším dnem ve znamení muzikálové zábavy. Tentokrát se ráno na nástěnce dozvěděli, jakmile otevřeli oči a sešli schody, že dnešním tématem budou Děti Ráje! Přineslo to další nadšení do nového táborového dne plného horka. Následovala rozcvička, kde holky zakomponovaly zbrusu novou písničku o hasičích. Ta sklidila velký úspěch a nejen Víteček byl nadšen.
Po řádné snídani se již šlo na věc! Společně šli na spodní hřiště, kde se všichni dozvěděli, jak přesně bude program probíhat. Aby se večer mohla otevřít zbrusu nová diskotéka Ráj, museli se potýkat se třemi poněkud záludnými úkoly. Prvním úkolem bylo si pod taktovkou tanečních mistrů vysloužit kartičky. Museli celému týmu předvést různorodé taneční kreace a z jednotlivých dílků následně skládali plakát, který symbolizoval večerní diskotéku. Následovalo doplňování textů Michala Davida, kde správnost hodnotil velmi přísný hudební kritik. Všechny týmy byly úspěšné a přesunuly se k poslednímu dopolednímu úkolu. Jelikož bylo zapotřebí nakoupit další části písniček na černém trhu, aby diskotéka mohla večer naplno vypuknout, nebyla kvalita úplně v pořádku a každý tým měl za úkol, si nakoupené útržky textu poskládat a následně text ověřit u nám již známého hudebního kritika.
Nyní zase bylo potřeba znát známe texty Michala Davida. Tentokrát museli útržky textu nalepit na papír ve správném pořadí. Každý tým si ještě mohl do jukeboxu vhodit 3 písně, které zaručeně musejí večer na diskotéce Ráj zaznít. Po náročných výkonech a vysokých teplotách, kterým jsme museli čelit, jsme se přesunuli zpět na oběd.
K obědu byla mňamózní nivová omáčka s kuřecím masem a těstovinami. Všichni jsme načerpali sílu na tradičním poledňáku a na úkor veder se odpoledne neslo ve znamení volného výběru aktivit. Někdo tvořil náhrdelníky a náramky z korálků a také se promítal Diskopříběh 1 a 2. V neposlední řadě se pod jezírkem hrála hra Máme rádi Česko. Kde byla pohoda a soupeřivý duch na dekách. Vylepšení velmi parného odpoledne byl „osvěžovací koutek“, kde telka voda proudem z hadice a byly také k dispozici kbelíky s vodou a stříkací pistole. Tato radovánka si vysloužila velký úspěch!
Po večeři, tentokráte v podání buřtguláše, jsme se již mohli vrhnout na samotné slavnostní otevření diskotéky Ráj! Kromě všemiznámých písní Michala Davida v duchu muzikálu Děti Ráje, se taneční večer nesl také ve znamení karaoke! Duety byly velmi kvalitně podané, procítěné a publikum se velice bavilo! Pak už jsme si dali jen pa a pusu a do rána si můžeme nechat zdát o těchto krásných zážitcích.

Den 11

Trhák aneb Nech brouka žít

Ráno začalo jako každý jiný táborový den – rozcvičkou, snídaní a ranním nástupem. Tam jsme se dozvěděli, že nás čeká výlet, a tak jsme si měli zabalit pití, čepici, plavky a ručník. Nikdo ale netušil, kam naše cesta povede.

První zastávkou se stal zážitkový park Svět obrů, kde na nás čekali obří pohybliví obyvatelé říše hmyzu a plazů. Potkali jsme obrovské brouky, pavouky, hady, masožravé rostliny i pohádkový les plný překvapení. Některé modely byly tak realistické, že nám při představě, jak by se daly do pohybu, běhal mráz po zádech. Naštěstí platilo heslo dnešního muzikálu Trhák – Nech brouka žít, a tak jsme všechny obří tvory nechali spokojeně na jejich místech.

Areál byl opravdu rozlehlý, a proto jsme jeho objevováním strávili celé dopoledne. Jenže slunce se do nás opíralo čím dál víc a teploměr se přehoupl přes třicet stupňů. Naštěstí se i tím počítalo.

Jen kousek odtud se nachází krásný rybník s kempem Lesák a písečnou pláží. Rychle jsme si našli stinné místo, převlékli se do plavek a během chvilky už se cachtali v příjemně osvěžující a překvapivě čisté vodě.

K obědu jsme měli připravené balíčky s obloženou bagetou, sušenkou, ovocem a pitíčkem. A protože ke správnému letnímu dni patří i něco navíc, mnozí z nás neodolali točené limonádě nebo nanuku z místního občerstvení. V takovém vedru přišlo obojí opravdu vhod.

Odpoledne se neslo v pohodovém duchu. Někdo si povídal, jiný hrál hry, luštil křížovky nebo se jen natáhl do stínu a dopřál si zaslouženého „šlofíka“. Prostě prázdninová pohoda, jak má být.

Kolem páté hodiny jsme se vydali zpět na penzion. Cesta nebyla dlouhá, takže naštěstí nikdo po cestě neusnul. To jsme ale rychle dohnali po návratu. Když se blížila šestá hodina a čas večeře, bylo na chodbách takové ticho, že by bylo slyšet spadnout i špendlík.

K večeři jsme si pochutnali na kuskusovém salátu se zeleninou a tuňákem a musíme říct, že nám po horkém dni přišel k chuti.

Večer jsme společně zrekapitulovali celý den, přečetli si vzkazy z domova a oslavili narozeniny naší Sofinky. A protože jsme stále žili muzikály, zakončili jsme den stylově – při promítání filmu Mamma Mia!

Posíláme vám horké pozdravy z rozpálené Lutové a přejeme, ať vám je alespoň o trochu větší chládek než nám.

Den 12

Probudili jsme se do sychravého rána za zvuků hromobití. To znamenalo jediné, dnes se rozcvička nekoná! Počasí nám dalo jasně najevo, že dnešní den bude tak trochu strašidelný. A nebyla to náhoda. Celým dnem nás totiž provázel muzikál Ať žijí duchové! a duchové nám svou přítomnost dávali znát od samého rána.

Po snídani jsme se pustili do výroby trpaslíků. Vždyť kdo jiný by nám pomohl s rekonstrukcí hradu? Každý tým si navíc připravil svůj vlastní podpis na hradní zeď. Kdo muzikál dobře zná, ví, že opravdová odvaha se pozná právě podle podpisu na zeď v hradním sklepení a ne podle spořádání žížaly.

Po poctivé práci přišel čas oběda. Na stole na nás čekali pohádkoví blbouni s borůvkami a k tomu posilující hovězí vývar. S novou energií jsme se pustili do nejdůležitější části dne, obnovy našich hradů. Práce bylo víc než dost a motivace byla obrovská, protože cenné body mohl získat jen jeden tým. Trpaslíci makali jako o život a my s nimi.

Renovaci jsme zvládli doslova za pět minut dvanáct. Sotva jsme uklidili nářadí, už byl čas večeře. Na jídelním lístku byly fleky s uzeným masem a znovu jsme si říkali, že se tu opravdu vaří královsky.

Po večeři jsme se tradičně sešli, přečetli si vzkazy z domova a následoval zábavný kvíz staročeských slov. Některé výrazy nám daly pořádně zabrat, ale nakonec jsme si se všemi poradili.

Když se setmělo a kolem tábora se rozhostilo ticho, nastala chvíle prověřit naši odvahu. Ve dvojicích jsme se vydali na cestu, kde na nás čekal samotný rytíř Brtník z Brtníku se svou dcerou Leontýnkou. Poděkovali nám za pomoc při záchraně hradu a ujistili nás, že bez našich trpaslíků by to rozhodně nezvládli.

Naštěstí se nekonaly žádné „dunky žalky“, nikdo se neztratil a všichni jsme se v pořádku vrátili zpátky. Hrad je zachráněný, duchové spokojení a my můžeme jít klidně spát.

Den 13

!NESNÁŠÍM LOUČENÍ!

Ale ne tak zhurta. Ráno samozřejmě jsme již klasicky museli na rozcvičce protáhnout všechny svaly v těle a potom až mohli jít na snídani. Následně se naše tři týmy rozdělili celkem na 6, protože ač byl poslední den, měli jsme toho „až nad hlavu“.

Opět za námi přijela paní keramička, abychom si dodělali naše výrobky z minulého týdne a zároveň nás čekal program související s našim tématem – Zákulisí. Po areálu našeho ubytování bylo rozmístěno několik stanovišť, které se věnovaly povoláním, bez kterých by takový muzikál nebyl vůbec možný… zahráli jsme si na zvukaře, propagátora, scénáristu, kostymérku a další neméně důležité osobnosti. Dopoledne nakonec uteklo jako voda a záhy jsme šupajdili na oběd – Uzená polévka a medové kuře na česneku s rýží.

Po pár chvilkách odpočinku nás čekalo balení „beden“.. naštěstí jsme už připraveni z předchozích let a práce nám šla krásně od ruky a tak zbylo ještě před večeří trochu času na povídání si a začínající spekulace, kdo tedy vlastně vyhraje letošní celotáborovou hru.

Po výtečných langoších jsme se sešli v altánu, kde jsme probrali celý den a pak jsme četli vzkazy, rozdávali dopísky, rozdávali dopísky, rozdávali dopísky.. ano, jako každý poslední den tábora bylo pošty opravdu mnoho a my se mohli pod vousy i nahlas smát, jak skvělá a přátelská parta jsme a jak jsme rádi, že se máme!

Jeden by řekl, že pak už byl opravdu konec, ale opak je pravdou.. přišla poslední hra, kde se ještě mohlo úplně vše změnit, protože rozdíly bodů mezi týmy byly opravdu minimální. A o co tedy šlo? O co jiného, než kvíz ze všech muzikálů, které jsme za celý tábor stihli a že jich nebylo málo, celkem OSM! Chodili jsme jednotlivě losovat otázku, abychom se všichni vystřídali a věřte, že jsme si s tím krásně poradili. A potom už to opravdu přišlo.

A jak to tedy celé dopadlo? Na 3. místě se umístil Modrý Portugal (modří), na 2. místě tým Sestry v akci (žlutí), a na prvním místě se nám usadil tým Rebelové (zelení). Rozdíly byly skutečně minimální a proto jsme všichni dostali dárečky a aby toho nebylo málo… jako třešničku na dortu nám zahrál a na kytaru náš Jeník.

Po doznění posledních tónů jsme se už opravdu přesunuli do postýlek, abychom měli energii na všechno to nakládání, loučení a mávání Vám na Rybníčku!

Tak zase za rok, Pápá – Lálá!