AKTUÁLNĚ: Janov nad Nisou 2016 – podzimní rehabilitační pobyt (5 dnů)
16.listopadu – 30. listopadu 2016
Na pobyt se letos přihlásilo 19 klientů a 12 asistentů. Pokud se Vám naše příspěvky líbí, neváhejte komentovat a případně lajkujte naš Facebook.
Aktuální dění z podzimního pobytu 2016 – živý deník.
| Žáci strašidláci: | Jana Roučková Věra Šenkýřová Břetislav Jetel Klára Vávrová Tereza Koňaříková Martin Slavík Ondřej Bystřický Pavlíček Lubomír Jan Matys Tomáš Soukup Zdeněk Jaroš Ladislav Sviták Rudolf Kubín Vladimír Kuklík Sabina Majerechová Vít Kouřil Vladimír Kuklík Tomáš Hoidekr Hana Bobvošová |
| lektoři strachu: | Míša Soukupová Lucka Reváková Ondřej Dragoun Jiří Blekta Pavel Vávra Lukáš Urban Martin Spudich Radka Borovská Ondřej Chvojka Kateřina Silná Hana Čermáková Kamila Jetelová David Polák |
středa, příjezd
Milí rodiče, přátelé, dobrodinci a další sympatizanti! Po delší odmlce způsobené melancholií z končícího léta, začátku školy, konce dovolených a prvním letošním sněhem, se opět hlásíme z další akce s našimi dlouholetými kamarády z Asociace – podzimního pobytu. Na začátku musíme poznamenat, že je tato akce v mnoha ohledech více než výjimečná. Tak předně – první revolucí je místo pobytu. Janov nad Nisou ještě vůbec neznáme a o hotelu Velký Semerink doteď neměl nikdo z nás ani ponětí. A jaká to byla škoda, protože je zde opravdu nádherně. S dalšími novinkami Vás budeme seznamovat postupně, aby toho nebylo na začátek příliš mnoho. Nyní začněme pěkně popořadě tak, jak se dnešní den odvíjel. Ráno jsem vstal a zjistil jsem, že jsem zaspal. Do práce jsem přijel s půlhodinovým zpožděním, které jsem částečně stáhnul tím, že jsem šel na velkou stranu až v pracovní době poté, co jsem minul píchačku. Od té doby jsem byl v mínusu už jen 17 minut (pokud se vám zdá, že jsem 13 minut seděl, podobnost je čistě náhodná). Ale zkraťme to… dalšími cílenými kroky jsem docílil toho, že jsem byl nakonec na seřadišti Na Rybníčku později jen o 1 minutu. Co se ovšem podařilo mě, nepodařilo se řidiči autobusu, který přijel od 5 minut déle, než jsme měli odjíždět. Ale to vůbec nevadilo. Venku bylo krásně deštivo a čekání nám zpříjemňovaly i hezké odpolední teploty okolo 2 st C. Po dalším cca 10 minutovém hledání „T klíče“ pro zvednutí plošiny k nájezdu vozíků jsme tuto plošinu následně zvedli klíčem od nočního stolku vedoucího Lukáše. Tímto heroickým činem se výše zmíněný zasloužil o relativně včasné vyjetí celé skupiny směr Janov a tím snížil pravděpodobnost nachlazení účastníků pobytu o 7,8 %. Všechny krizové situace, které vznikly během 30 min. jízdy autobusu, nebudeme z úsporných důvodů zmiňovat. Důležité je, že autobus dorazil včas, i když s nadměrnou potřebou větrání, k hotelu v Janově. Nejzajímavější cesta však byla nečekaně ještě před námi, a to spojnice autobus – hlavní vchod hotelu, která byla dost lehce namrzlá. Ale všichni ji zvládli v relativně slušném čase, tj. do 30 minut. Po nutném vybalení a zabydlení všech účastníků zájezdu na nás čekalo vepřové na paprice s houskovým knedlíkem. A čajem… :-). Po krátké siestě jsme se někam zdejchli a už nás až do doby uzávěrky tohoto deníku nikdo nikde neviděl. Ale místo nás zaujala v jídelně místo hromada strašidel a dalších netvorů. Nerad bych se teď někoho dotknul, ale některé kusy byly vskutku výstavní. A protože jsme zjistili, že se vlastně nikdo s nikým nezná, proběhla rychlá seznamka. Ostatně tento bod programu úžasně koresponduje s tématem sobotní přednášky (sexualita). Co se děje nyní, v době spaní tohoto deníku, na jednotlivých pokojích, nevíme, ale tiše doufáme, že všichni spí ve svých postýlkách a těší se na další zážitky!
čtvrtek
A je tu čtvrtek. Další pobytový den, kdy zlepšujeme naše strašidlácké dovednosti. Proto jsme začali výrobou jednoho z nejsignifikatnějšího symbolu halloweenu, vyřezáváním dyně. U této činnosti jsme se také dozvěděli odkud tento svátek pochází a jaký má význam. K překvapení všem nemá tento lidový svátek původ na americkém kontinentu, ale z nám zeměpisně bližšího Irska. Po úklidu všudypřítomné dýňové dužiny jsme se naobědvali a poté dočerpali sil na poledním klidu. Na odpoledne jsme si vylepšili strašídláckou kondici venkovními sportovními hrami. A aby nebylo her málo, zahráli jsme si před večeří i pár her společenských poznávacích. Z těch jsme se dozvěděli například jaká je oblíbená kapela Kláry, kdo je největší dmácí mazlíček Janičky, komu nejvíce fandí v hokeji Tomáš a co všechno by nám Luboš chtěl na konci této hry ukázat. Myslíte si, že dokážete odhadnout jejich odpovědi? Tak schválně, jestli někdo z vás alespoň jednu trefí ;-). Po večeři jsme stihli do noci rozsvítit naše dopoledne vyřezané výtvory a před spaním si vyprávěli pro inspiaci příběhy ze života našich kolegů jiných strašidláků. Děsivou dobrou noc!
pátek
Dnešní dopoledne bylo ve znamení orientační turistiky. Po snídani dostaly děti do skupinek busoly a vyrazili jsme! Na každém rozcestí byl nahlášen požadovaný azimut a na dalším směru se museli shodnout všichni. Z plánovaného půlhodinového výletu jsme se tak vrátili unavení a lehce vymrzlí těsně před obědem. Po poledním klidu jsme měli netradiční odpoledne na téma, které určovaly samy děti, takže každý vedoucí přizpůsobil přání svých svěřenců. Někdo byl venku na čerstvém vzduchu, někdo si zařídil kosmetický salon, další třeba hráli Člověče nezlob se a malá část dětí dokonce propadla hazardu a vrhla se na ruletu! Následovala večeře a po ní jsme se rozdělili na dvě skupinky – jedna se oblékla do bílo-modrých barev a fandila na hokeji.. a druhá parta naopak většinu oblečení shodila a vydala se do hotelové sauny. Zbytek večera se tedy už jen slavilo vítězství nebo hluboce relaxovalo…
sobota – maturita ze strašení
Sobotní ráno začalo jako obvykle snídaní se švédskými stoly a po ní už jsme se vrhli na tajemný labyrint ve kterém měli děti najít cestu do středu s pokladem a pak zase zpět ven. Zazářili hlavně Zdeník Jaroš a Terezka Koňaříková, kteří volili cestu velmi pozorně a ušetřili si tak spoustu času. Následovalo tradiční lovení jablíček z nádoby s vodou, kde byli nejšikovnější Tom Hoidekr a Janička Roučková. Pak už jsme se vrhli na vytváření strašáků z kusů starého oblečení a novinové výplně. Po obědě a poledním klidu jsme vyrazili ven do mírného mrholení a absolvovali jsme dýňový trojboj obsahující dýňové kuželky, dýňový hod daleký a dýňové šipky. V těchto disciplínách byli různě úspěšní všichni a tak celkové vítěze publikovat nemůžeme. V hotelu nás pak čekala poslední hra tohoto odpoledne, kdy se děti staly „bezhlavými“ strašidly hledajícími správnou oběť mezi více možnostmi. Děti dostaly na oči šátek a měly bez zraku a jen zbylými smysly odhalit mezi několika statisty správného člověka. V téhle hře uspělo jen pár jedinců a mezi nimi exceloval hlavně Ruda Kubín, který odhalil správnou osobu zřejmě čistě telepaticky, ale hlavně se stoprocentní jistotou. Po večeři jsme si užili prima strašidlácký večer, kdy všechny děti připravily několika statečným rodičům, kteří nás přijeli navštívit, perné chvilky na netradiční stezce odvahy. Vše bylo opravdu děsivé a soudě podle roztřesených kolen rodičů po absolvování celé stezky dobrá polovina z nich pak hořce litovala, že si na naši návštěvu nevzali hnědé, maskovací prádlo. Večer jsme pak zakončili velikou, dvojnásobnou oslavou narozenin (Zdendy Jaroše a Víti Kouřila) s následnou diskotékou, kde se dosytosti vyřádili úplně všichni a do postelí jsme pak odcházeli příjemně unavení a hlavně dostatečně vyblbnutí:)
